Windows XP - Jiri Brejcha

Jak vypnout hlášku “Otevřít soubor – upozornění zabezpečení”

V rámci bezpečnostních funkcí Windows zobrazují upozornění před spuštěním .EXE a dalších spustitelných souborů ze sítě. Nevyhnete se mu ani namapováním sdílené složky na jednotku. Zkrátka vždy při snaze o spuštění aplikace vyskočí okno podobné tomuto.

Řešení se ukrývá v Group Policies, respektive v registrech Windows. Pro povolení spouštění .EXE souborů bez zobrazení upozornění přidejte následující hodnotu.

Do větve HKCU\Software\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Policies\Associations přidejte řetezcovou hodnotu LowRiskFileTypes a jako její obsah nastavte “.exe;”.

Vše bez uvozovek. Středníkem lze oddělit více typů souborů.

Alternativní konfigurace IP protokolu ve Windows

Každé zařízení připojené k počítačové síti musí mít na svém síťovém adaptéru nastavenu určitou adresu. Ta ho jednoznačně identifikuje a zaručuje tak komunikaci mezi více zařízeními v síti. Dnešním standardem je protokol IPv4 (Internet Protocol verze 4), který definuje 32bitovou IP adresu. Z praxe ji znáte v desítkovém zápisu. Příkladem může být adresa 10.0.0.1. Nebudeme zabíhat do dalších detailů a vystačíme si s faktem, že každé zařízení, které má v síti komunikovat musí mít přiřazenu IP adresu. U samotného procesu přiřazení se ovšem na okamžik zastavíme. Jak asi víte, není problém adresu, masku a případně další údaje zadat ručně. To je způsob, který může fungovat v síti o několika počítačích. Pokud se ale síť rozroste jistě uznáte, že efektivita takového počínání rapidně klesá. Proto byl vymyšlen protokol DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) sloužící pro dynamické přidělování adres. Váš počítač provede autokonfiguraci pomocí údajů získaného z DHCP serveru. Ten se stará o veškeré činnosti související s přidělováním adres.

Ukažme si vše na typickém příkladu. V domácí síti máme notebook, který je nastaven pro získávání IP nastavení z DHCP serveru. Tím může být například váš domácí router. Jakmile notebook nastartujete, proběhne komunikace se serverem a výsledkem je automaticky nastavené připojení k síti.

Situace se komplikuje až ve chvíli, kdy notebook připojujete do jiné sítě, která DHCP server neobsahuje. Notebook se bude snažit získat nastavení ze serveru, ten ovšem nebude nalezen. Abyste mohli v síti komunikovat, budete muset přepnout váš síťový adaptér do režimu ruční konfigurace a všechny potřebné údaje přesně zadat. Budete-li notebook přenášet mezi těmito dvěma sítěmi, budete nuceni vždy ručně změnit nastavení. Přesně na to bylo myšleno a Windows mají implementovánu funkci nazvanou Alternativní konfigurace.

Alternativní konfigurace připojení k síti předpokládá, že se vyskytujete v síti, kde figuruje DHCP server, ale občas se připojujete do jiné sítě, kde byste rádi uplatnili ruční nastavení IP protokolu. Jinými slovy, pokud váš počítač nenalezne v síti DHCP server, který by mu automaticky přidělil adresu, použije ruční nastavení, které jste mu zadali jako alternativní. Vám tak odpadá neustálá změna nastavení, která by jinak byla nutná. Alternativní konfiguraci nastavíte následovně.

V Ovládacích panelech otevřete Centrum sítí a sdílení a přejděte do sekce Spravovat síťová připojení. Poznámka: Ve Windows XP najdete Síťová připojení přímo v Ovládacích panelech.
Klikněte pravým tlačítkem myši na připojení, na němž chcete alternativní konfiguraci nastavit. Z kontextového menu zvolte Vlastnosti.
Poklepejte na Protokol TCP/IPv4 (Internet Protocol verze 4).

Aktivujte volby Získat adresu IP ze serveru DHCP automaticky a Získat adresu serveru DNS automaticky.

Přejděte na záložku Alternativní konfigurace a vyberte druhou možnost Uživatelem definovaná konfigurace.

Zde vyplňte vše potřebné. Pro komunikaci v místní síti budete potřebovat alespoň IP adresu a masku. Pro přístup na internet pak ještě rozhodně adresu výchozí brány a DNS serveru.
Všechny otevřené dialogy zavřete a potvrďte změny nastavení tlačítky OK.
Váš počítač se nyní po připojení do sítě bude snažit o autokonfiguraci pomocí DHCP serveru. Pokud ta selže, použije vámi zadané alternativní nastavení.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Nastavení parametrů IP protokolu z příkazového řádku

Minule jsme se zabývali alternativní konfigurací IP protokolu ve Windows. Dnes si pojďme ukázat něco z podobného soudku. Zavítáme opět do konfigurace parametrů IP protokolu. Protentokrát se odprostíme od dialogů grafického prostředí Windows a seznámíme se s příkazy Příkazového řádku Windows, které zastanou jejich funkci a nastaví vše od IP adresy po sekundární DNS server.

A k čemu že je to vlastně dobré v praxi? Sílu řádkových příkazů poznáte v případě, kdy potřebujete změnit například IP adresu výchozí brány, ne na jednom, ale na více počítačích. Vytvoříte si dávkový soubor BAT obsahující požadovanou sekvenci příkazů a parametrů a spustíte ho na každém ze strojů. Postup se vám ale bude hodit i při přepínání mezi několika profily nastavení IP protokolu na vašem notebooku. Pro každý profil si jednoduše vytvoříte jeden .bat soubor, který za vás provede všechny změny nastavení síťového adaptéru.

A) Nastavení síťového adaptéru pro autokonfiguraci z DHCP serveru

Protokol DHCP je dnes velmi rozšířen. Dejme si za cíl nastavit pomocí příkazového řádku síťový adaptér pro automatické získávání IP adresy z DHCP serveru. Sérii příkazů uložíme pro snadné spouštění do dávkového souboru.

Postup pro Windows XP

Stáhněte si textový editor PSPad (kvůli podpoře latin kódování). Nainstalujte ho a spusťte.
Do nově otevřeného dokumentu vložte následující sekvenci příkazů:

netsh interface ip set address name=”Připojení k místní síti” source=dhcp
netsh interface ip set dns name=”Připojení k místní síti” source=dhcp
ipconfig /flushdns
ipconfig /renew “Připojení k místní síti”

Příkaz netsh s parametrem interface slouží pro nastavení parametrů síťového adaptéru. My požadujeme získání veškerého nastavení z DHCP serveru. K tomu slouží první dva řádky. Zbylé dva řádky jsou spíše preventivního charakteru a zajišťují postupně vyčištění DNS mezipaměti a vynucení automatického získání nové IP adresy. Vše se týká síťového připojení s názvem Připojení k místní síti. Pokud jste jej přejmenovali nebo nese jiný název, upravte ve skriptu všechny tři výskyty.

Protože po zkopírování výše uvedeného textu do editoru se chybně interpretují uvozovky, je potřeba všechny nahradit klasickým znakem dvojitých horních (“) uvozovek.
V menu formát zvolte kódování latin II (CP852). Klávesovou zkratkou CTRL+S vyvolejte dialog pro uložení souboru.
Jako název zvolte například dhcp.bat a klikněte na tlačítko Uložit.
Po spuštění tohoto dávkového souboru získá připojení nazvané Připojení k místní síti IP nastavení z DHCP serveru.

Postup pro Windows Vista

Všechny kroky jsou shodné s postupem pro Windows XP. Liší se pouze podoba příkazů:

netsh interface ipv4 set address name=”Připojení k místní síti” source=dhcp
netsh interface ipv4 set dnsserver name=”Připojení k místní síti” source=dhcp
ipconfig /flushdns
ipconfig /renew “Připojení k místní síti”

B) Nastavení síťového adaptéru statickými parametry

Může se stát, že od poskytovatele připojení k síti obdržíte určitou konkrétní IP adresu (10.0.5.3), masku podsítě (255.255.255.248), adresu výchozí brány (10.0.5.1) a IP adresy DNS serverů (10.0.5.1,10.0.0.100). V grafickém prostředí vypadá nastavení takto. I tyto hodnoty lze ale adaptéru přiřadit sérií řádkových příkazů.

Postup pro Windows XP

Stáhněte si textový editor PSPad (kvůli podpoře latin kódování). Nainstalujte ho a spusťte.
Do nově otevřeného dokumentu vložte následující sekvenci příkazů:

netsh interface ip set address name=”Připojení k místní síti” static 10.0.5.3 255.255.255.248 10.0.5.1 1
netsh interface ip set dns name=”Připojení k místní síti” static 10.0.5.1 primary
netsh interface ip add dns name=”Připojení k místní síti” 10.0.0.100 2
ipconfig /flushdns

Všimněte si, že první z příkazů nastavuje statickou IP adresu, masku podsítě a výchozí bránu. Další dva řádky pak nesou údaje o IP adrese primárního a sekundárního DNS serveru.

Protože po zkopírování výše uvedeného textu do editoru se chybně interpretují uvozovky, je potřeba všechny nahradit klasickým znakem dvojitých horních (“) uvozovek.
V menu formát zvolte kódování latin II (CP852). Klávesovou zkratkou CTRL+S vyvolejte dialog pro uložení souboru.
Jako název zvolte například static.bat a klikněte na tlačítko Uložit.
Po spuštění tohoto dávkového souboru systém aplikuje staticky zadané IP nastavení na Připojení k místní síti.

Postup pro Windows Vista

Uplatněte stejný postup jako v případě Windows XP. Odlišnosti se vyskytují opět jen ve formátu příkazů:

netsh interface ipv4 set address name=”Připojení k místní síti” static 10.0.5.3 255.255.255.248 10.0.5.1 1
netsh interface ipv4 set dnsserver name=”Připojení k místní síti” static 10.0.5.1 primary
netsh interface ipv4 add dnsserver name=”Připojení k místní síti” 10.0.0.100 index=2
ipconfig /flushdns

Poznámka: Všechny ukázky vycházejí z předpokladu, že používáte českou verzi operačního systému a připojení k síti nese název Připojení k místní síti. Pokud tedy chcete nastavení uplatnit na bezdrátovém WiFi adaptéru, je potřeba do skriptů vložit jeho přesné označení.

Poznámka ke kódování

Windows používají v příkazovém řádku (cmd.exe) kódování latin II CP852. Vyskytují-li se v názvu připojení k síti české znaky, je nutné uložit skripty s tímto kódováním. Jinak budou české znaky interpretovány chybně a příkazy se nevykonají. Podporu CP852 obsahuje například český editor PSPad.

Skripty ke stažení

Skripty v elektronické podobě a ve správném kódování si můžete stáhnout tady.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Připojení síťové jednotky ve Windows

Počítačové sítě již dávno nejsou výsadou velkých společností, ba naopak. Pojmy jako Ethernet a WiFi v českých domácnostech pomalu zlidověli. Řada domácností s připojením k internetu vlastní svůj router s NAT technologií, za kterým dřímá malá lokální počítačová síť. Do té jsou pak připojena všechna domácí zařízení včetně notebooků, počítačů, přehrávačů multimédií či síťových pevných disků spadajících do kategorie NAS (Network Attached Storage) zařízení. Abychom dokázali potenciál služeb sdílení souborů využít co nejefektivněji, ukážeme si, jak je možné připojit sdílenou složku v síti jako jednu z logických jednotek v počítači.

Předpokladem pro zprovoznění služby sdílení souborů je správné nastavení protokolu TCP/IP a povolení služby Sdílení souborů a tiskáren. V některých situacích může přístupu ke sdílené složce bránit brána Firewall. V takovém případě je potřeba zanést do jeho nastavení pravidlo povolující tento typ provozu.

V počítačové síti mějme dva počítače s funkčním sdílením souborů. Každý z nich má tedy přiřazen název počítače a IP adresu. Pomocí těchto dvou údajů můžeme vzájemně přistupovat ke sdíleným prostředkům. Podobně jako zadáváte cestu ke složkám umístěných lokálně v počítači, můžete přistupovat i k těm vzdáleným. Cesta, kterou použijete se ovšem bude mírně lišit. Pro zobrazení všech sdílených prostředků vzdáleného počítače zadejte cestu \\ nebo \\. Chcete-li například otevřít sdílenou složku Fotky umístěnou na počítači PC1, síťová cesta bude znít \\PC1\Fotky. Druhou variantou je použití IP adresy. Zápis by pak vypadal například \\10.0.0.1\Fotky. Doporučovanou metodou je použití názvu počítače, protože IP adresa se může měnit a pak by síťová cesta nebyla aktuální. Základní myšlenka je využití dvou zpětných lomítek následovaných názvem počítače či IP adresou. Přístup do požadované složky se již řídí standardní hierarchií složek, tak jak ji znáte z prostředí lokálního pevného disku.

Přejděme ke konkrétnímu příkladu. V síti máme dva počítače PC1 a PC2, každý s Windows XP či Vista. Sdílení souborů je funkční, ale pro urychlení přenosu souborů chceme na PC2 namapovat pod logickou jednotku M:\ vzdálený adresář \\PC1\Hudba. PC1 nemusí být nutně přímo počítač, tak jak jej známe, ale může se jednat například o síťové úložiště NAS či multimediální síťový přehrávač. Postup však bude totožný.

Otevřete dialog Tento počítač (Počítač).
V menu Nástroje zvolte položku Připojit síťovou jednotku. Ve Windows Vista je nutné pro zobrazení panelu s menu stisknout klávesu Alt.

V dialogu Připojit síťovou jednotku vyplňte síťovou cestu ve formátu, který jsme si ukázali výše a zvolte písmeno, pod nímž bude složka přístupná.

Případně můžete použít tlačítko Procházet. Pro tyto účely je však nutné ve Windows Vista v ovládacím panelu Centrum sítí a sdílení povolit funkci Zjišťování sítě.

Jednotku si přejeme opět připojit i při příštím spuštění počítače, zaškrtněme tedy volbu Znovu připojit při přihlášení.
Stiskem tlačítka Dokončit bude složka namapována a můžete ji začít používat.

Připojení síťové jednotky z příkazového řádku

Kromě výše uvedeného návodu existuje i další možnost, jak našeho cíle dosáhnout. Windows obsahují příkaz net, který se o připojení postará. S výhodou ho lze využít při skriptování. Pro náš příklad by měl příkaz následující podobu. Parametr persistent říká, že si přejeme opětovné připojení jednotky i při příštím spuštění počítače.

net use M: \\PC1\Hudba /persistent:yes

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Přizpůsobte si ukládací a otevírací dialog Windows

Každý z nás má při práci se soubory a dokumenty určité návyky. Někdo striktně ukládá všechna svá data na pracovní plochu, jiný používá předpřipravenou složku Dokumenty a další má pro tyto účely na svém pevném disku vytvořenu stromovou strukturu složek, kam jednotlivé dokumenty zaškatulkovává. Třetím případem pak může být uživatel ukládající všechna svá data přímo na sdílenou síťovou složku. I toto chování má své opodstatnění. Za předpokladu, že vše funguje, jak má, jsou jeho data zálohována správcem souborového serveru a uživatel při případné ztrátě notebooku nepřichází o veškeré své soubory. Pokud nejste typem uživatele ukládajícího veškerou práci do systémem vytvořených složek, jakými jsou Dokumenty a Plocha, troufnu si tvrdit, že vám dialog Windows Uložit nemusí úplně vyhovovat.

Jak je patrné z obrázku výše, výchozími položkami jsou právě Dokumenty, Plocha a několik dalších.

Pokud ukládáte dokumenty do složky D:\Práce\2009\, pak se v dialogu musíte do tohoto umístění jednoduše řečeno proklikat. Možná vás tedy potěší, že dialogy Uložit a Otevřít nejsou tak statické, jak se na první pohled zdá a je možné si je jednoduše upravit podle aktuálních potřeb. Pro ukázku si dejme za cíl přidat do dialogu výše zmíněnou složku D:\Práce\2009\. Máme v ní veškerá data, a takto si do ní zajistíme rychlejší přístup.

V nabídce Start zvolte Spustit a do textového pole napište gpedit.msc. Kliknutím na OK příkaz spusťte.
Otevře se konzola Zásady skupiny. Jednotlivá nastavení jsou ukryta ve stromové struktuře. Postupně procházejte úrovněmi stromu Konfigurace uživatele, dále Šablony pro správu, Součásti systému Windows, Průzkumník Windows, Obecné dialogové okno Otevřít soubor a zde v pravé části okna poklepejte na možnost Položky zobrazené na panelu Místa.

V otevřeném okně povolte možnost úpravy položek výběrem možnosti Povoleno a do zobrazovaných míst vložte cestu ke složkám, které chcete nově přidat.V našem případě jsem zadal cestu D:\Práce\2009\. Do níže uvedených polí pak vložte další často používané složky. Například složku Dokumenty vložíte zadáním cesty C:\Documents and Settings\ \ Dokumenty\. Plochu najdete rovněž ve složce s vaším uživatelským profilem.

Potvrďte úpravy kliknutím na OK a všechna další otevřená okna zavřete. Upravený dialog poté může vypadat například takto.

Výše popsaným návodem upravujete zároveň položky obou dialogů (Otevřít i Uložit).

Tip: Pro úpravu položek dialogů můžete využít i služeb nástroje PlacesBar Editor, který se postará o veškerou práci na pozadí a vy pouze navolíte jednotlivé cesty, které si přejete do dialogu vložit.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Nastavení Intel PROSet profilu sítě Eduroam na FEL ČVUT

Jako obvykle i tento semestr řeším, kterak si správně nastavit profil akademické bezdrátové sítě Eduroam. Dost často měním systémy, a tak se není čemu divit. Proto jsem se rozhodl, sepsat tento rychlý tahák pro snadné připojení.

Dříve se používalo různé nastavení pro Dejvice a Karlovo náměstí. Ty časy jsou naštěstí pryč. Vše tedy můžeme spláchnout jedním profilem. Donedávna také nebylo možné používat pro připojení k síti Eduroam utilitu Intel PROSet. Poslední verze PROSetu si již s nastavením sítě rozumí a ti z vás, kteří stejně jako já používají tento nástroj, mají možnost plně využít jeho možností a nemusejí neustále přepínat mezi ním a integrovaným nástrojem Windows Zero Configuration.

Nastavení profilu

V prvé řadě doporučuji upgradovat na poslední verzi PROSetu. Se starší se jednoduše nepřipojíte.
PROSet podporuje import a export profilů (Profily ->Spravovat profily -> Import). Takže si můžete stáhnout tento profil a máte nastavení bez práce. Funguje v Dejvicích i na Karlově náměstí.
Po naimportování si donastavte níže uvedené parametry v následujícím formátu:
Uživatelské jméno: <username-v-novem-formatu>@fel.cvut.cz
Doména: nechte prázdné
Heslo: <vaše eduroam heslo>
Potvrzení hesla: <vaše eduroam heslo ještě jednou>
Kromě toho potřebujete mít nainstalován certifikát Cesnetu.
Po uložení změn v profilu se můžete připojit.

Pokud najdete v konfiguraci nějakou chybku, dejte mi určitě vědět. Je možné, že se třeba časem bude měnit nastavení, a tak bude profil neaktuální. Budu rád za vaší zpětnou vazbu.

Odkazy

Nastavení Windows Zero Configuration klienta: http://wiki.eduroam.cz/…winxp
Změna/prvotní nastavení hesla pro přístup do Eduroam: https://udb.feld.cvut.cz/…setlang=cs

Chyba ovladače Intel: “Can’t find requested string”

Ovladač pro integrované grafické karty Intel obsahuje chybu, která se projevuje zobrazením chyby “Can’t find requested string” v kontextovém menu vyvolaném na ploše a v názvu ovládacího panelu pro grafickou kartu. Osobně jsem se s tímto chováním setkal u počítačů DELL Optiplex. Použil jsem ovladač dodaný DELLem, ten ovšem trpěl výše popsanou chybou. Stejně se ovšem choval i originální ovladač přímo od Intelu.

Řešení

Otevřete ovládací panel Místní a jazykové nastavení.
Přepněte aktuální jazyk v sekci Standardy a formáty na Angličtina (Spojené státy).
V záložce Upřesnit přepněte jazyk taktéž na Angličtina (Spojené státy).
Odinstalujte pomocí Přidat nebo odebrat programy ovladače grafické karty Intel.
Restartujte počítač.
Stáhněte si z webu Intelu poslední ovladače grafické karty a nainstalujte si je.
Po dokončení instalace restartujte PC. Problém zmizí.
Nyní můžete změnit jazyk zpět na češtinu (viz kroky 2. a 3.).

Jak změnit výchozí rozložení klávesnice na přihlašovací obrazovce Windows?

Výběr jazykového rozložení kláves při instalaci Windows má větší dopad, než si mnozí uživatelé myslí. Kdykoliv během používání systému se mohou vaše preference změnit a samozřejmě není problém si rozložení změnit na to, které vám aktuálně vyhovuje. Programátoři pravděpodobně zůstanou u anglického, běžní uživatelé pak nejspíše zůstanou u českého rozložení. Co ovšem není tak zřejmé, je chování přihlašovací obrazovky Windows.

Ta si totiž pamatuje, jaké rozložení bylo zadáno při instalaci systému, a všechny pozdější změny provedené ze samotných Windows se na ní neaplikují. Toto chování je nepříjemné obzvláště při zadávání hesla.

Představte si následující situaci. Od vašeho správce jste obdrželi notebook s přeinstalovanými Windows. Při instalaci bylo nastaveno české rozložení kláves, patřičná časová zóna a české regionální nastavení. Vaše heslo do Windows obsahuje speciální znaky jako zavináč, dolar nebo mřížku a při práci používáte výhradně anglické rozložení kláves. Po zapnutí stroje tedy přepnete na přihlašovací obrazovce na angličtinu a zadáte heslo. Poté si ve Windows přidáte anglické rozložení kláves. To se ale vztahuje pouze na rozhraní systému jako takového. Přihlašovací obrazovka se vždy zobrazí s aktivním českým rozložením kláves. Znamená to tedy nutnost přepnout si rozložení kláves před každým přihlášením ručně nebo pamatovat, že v tento moment máte aktivní jiný jazykový režim, než na jaký jste zvyklí. Pojďme si ukázat jak výchozí rozložení změnit.

1. Spusťte editor registru.

2. Přejděte do větve “HKEY_USER\.DEFAULT\Keyboard Layout\Preload”.

3. Tady najdete řetězcové hodnoty podobné těm na obrázku. Řetězec s názvem „1“ nese zakódovaný údaj o výchozím rozložení kláves na přihlašovací obrazovce.

4. Změňte poklepáním hodnotu tohoto řetězce na vybraný kód podle níže uvedené tabulky.

5. Restartujte počítač.

Přehled rozložení kláves a jejich kódů:

00000405 = “České”
00000409 = “Anglické (Spojené státy)”
00000809 = “Anglické (Spojené království)”
00000407 = “Německé”
0000040c = “Francouzské”
0000041b = “Slovenské”
00000415 = “Polské”
00000419 = “Ruské”

Poznámka: Ve Windows Vista lze dosáhnout stejného výsledku zaškrtnutím políčka “Systémové účty (místní systém, místní služba a síťová služba)” v umístění Start | Ovládací panely | Změnit klávesnice nebo jiné metody zadávání | Správa | Kopírovat do vyhrazených účtů.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.