Pozor při rozšiřování velikosti diskového oddílu pomocí Správy disků

Správce disků, který je součástí Windows, nabízí funkci zvětšení či zmenšení velikosti oddílů. Díky němu takřka nemusíte myslet na zadní vrátka v podobě bootovatelného média typu Partition Magic nebo Acronis Disk Director.

Představte si ale následující situaci. Disk o kapacitě 2 TB obsahuje dva oddíly, přičemž 50 GB je vyhrazeno na operační systém (C:) a zbylé místo připadá datové části (D:). Později rozhodnutí přehodnotíte a s využitím konzoly Správa disků naplánujete zvětšení systémového oddílu na 130 GB na úkor datového. Zmenšíte tedy datový oddíl, ale záhy zjistíte, že uvolněný prostor za ním není možné použít pro zvětšení systémové partition. Volné místo, o které má být systémový oddíl rozšířen, na něj totiž musí spojitě navazovat. Zvětšení tím pádem není proveditelné bez použití nástroje třetí strany.

Jediným řešením při použití Správy disků je odstranit datový oddíl, zvětšit ten systémový, znovu vytvořit na zbylém prostoru nový datový oddíl a konečně obnovit do něj data.

Nefunkční Terminal Services Easy Print – mizející dokumenty z tiskové fronty

Jak možná tušíte, terminálový server by podle doporučení Microsoftu neměl zároveň plnit roli řadiče domény. Pokud ale víte, že si to můžete dovolit a požadujete od Windows Serveru 2008 obě tyto role, patrně narazíte na podivné chování technologie Easy Print. Ta umožňuje snadné připojení tiskáren RDP klienta tak, aby na ně bylo možné tisknout přímo z terminálovém serveru.

Ve výše popsané konfiguraci se sice tiskárny na serveru objeví, ale veškeré tiskové úlohy z fronty ihned zmizí a nevytisknou se. Popis řešení najdete v KB968605. Všechny úpravy se týkají serveru samotného. Ve stručnosti jde o změnu NTFS oprávnění pro složku C:\Windows\System32\Spool\PRINTERS.

Odhalte výrobce a modelové označení nerozpoznaných zařízení

Pokud jste někdy instalovali Windows, víte, že po prvním startu čistého systému je důležité zkontrolovat nerozpoznaná zařízení. Pro ta musíte sehnat ovladače a dodat je systému. Takových zařízení může být více. Jak ale zjistit modelové označení a rozlišit od sebe nicneříkající “PCI device” zařízení?

Instalace Windows někdy proběhne bez sebemenšího zásahu uživatele. V ideálním případě systém dokonce rozpozná veškeré hardwarové vybavení počítače, nainstaluje příslušné ovladače a vše proběhne v plném komfortu. S každou novou verzí se operační systémy blíží tomuto učebnicovému stavu. Na druhou stranu roste i počet nových zařízení, a tak je dosažení tohoto cíle během na dlouhou trať.

V případě staršího operačního systému, jakým jsou například Windows XP v kombinaci se specializovaným a málo rozšířeným hardwarem, není v silách automatického detekčního mechanizmu zařízení správně rozpoznat a nainstalovat odpovídající ovladač.

Podívejme se na malou ukázku. Na obrázku níže vidíte stav, v jakém se ocitla Windows XP bezprostředně po instalaci na testovaný počítač. Pohledem do Správce zařízení zjistíte, že systém naštěstí správně rozpoznal alespoň typy zařízení, takže pokud máte po ruce vhodné ovladače, stačí je nainstalovat. To provedete klepnutím pravým tlačítkem na vybrané zařízení a zvolením funkce Aktualizovat ovladač.

Pokud nemáte k dispozici konkrétní ovladač, je třeba nejprve přesně zjistit modelové označení zařízení, které se skrývá v útrobách vašeho stroje. Právě tento krok je zpravidla problém, se kterým se těžko vypořádává. Výrobci počítačů totiž sice poskytnou ovladače ke stažení na svých webových stránkách, ale modelová řada daného počítače je obvykle konfigurovatelná. Tím pádem se musíte dopídit toho, zda váš stroj obsahuje bezdrátový výrobce Intelu, DELLu, či zda je osazen adaptér jiného dodavatele. S identifikováním výrobce a modelu dané komponenty vám pomůže šikovný nástroj Unknown devices. Jeho výstupem je přesná informace, kterou potřebujete pro stažení správného ovladače.

V případě ethernetového síťového adaptéru nám Správce zařízení sdělil, že se jedná o “Síťový adaptér Ethernet”. Nástroj Unknown devices naproti tomu mluví zcela jasně a prozrazuje, že se jedná o zařízení výrobce Broadcom s modelovým označením BCM5750A1. S touto informací navštivte web výrobce dané komponenty či výrobce celého stroje a podle modelového označení stáhněte ovladač pro patřičnou bitovou a případně jazykovou verzi operačního systému.

Tip: Kromě těchto funkcí, můžete navíc v sekci Computer info – Product key najít produktové číslo, se kterým byla nainstalována vaše Windows.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Uživatelské jméno a název počítače z příkazového řádku

Pokud potřebujete ve vašem skriptu vypsat uživatelské jméno aktuálně přihlášeného uživatele nebo název počítače, pomohou vám tyto dva rychlé příkazy.

whoami
echo %computername%

Spusťte je pouhým vložením do okna příkazového řádku. Příkaz whoami můžete spustit i jinou cestou, jedná se totiž o klasický spustitelný EXE soubor. Naproti tomu příkaz echo musí být interpretován skrze cmd.exe – jinými slovy ho nespustíte například z vyhledávacího pole nabídky Start a z dialogu Spustit.

Rychlé otevření panelu Síťová připojení

 Ve Windows Vista i Windows 7 byl ovládací panel Síťová připojení přesunut lehce pozadí. Pokud si nevybavujete jeho konkrétní podobu, napoví vám tento obrázek.

sitova-pripojeni

Panel obsahuje přehled všech síťových adaptérů v počítači. Díky němu můžeme pomocí grafického rozhraní Windows snadno měnit prakticky jakákoliv nastavení související se sítěmi. Chcete-li změnit IP adresu vaší síťové karty, provedete to zde, potřebujete-li zakázat bezdrátový síťový adaptér či změnit název nějakého připojení, opět jste zde na správné adrese.

Panel Síťová připojení můžete ve Windows XP najít ve výčtu ovládacích panelů. Nové verze Windows ovšem jeho přístupnost lehce komplikují a do cesty je nám postaven dialog Centrum sítí a sdílení. Ten sice shromažďuje vše týkající se sítí a sdílení souborů a složek na jednom místě, ale námi kýžený panel se skrývá až pod odkazem Spravovat síťová připojení v levém funkčním sloupci. Pokud tedy nyní chcete panel otevřít nezbyde než použít tuto cestu.

Otevření panelu

Pokud chcete Síťová připojení otevřít rychle a bez použití myši, vyzkoušejte tento způsob. Funguje ve všech operačních systémech Windows XP a novějších.

  1. Otevřete menu Start a vyberte možnost Spustit (Win+R).
    spustit-ncpa-xp
  2. Do pole Otevřít napište „ncpa.cpl“. Ve Windows Vista a Windows 7 můžete psát přímo do vyhledávacího políčka vlevo dole v nabídce Start.
    spustit-ncpa-vista

Tím přímo otevřete panel Síťová připojení. Ve skutečnosti systém na pozadí najde tento soubor v adresáři „C:\Windows\System32\ncpa.cpl“ a otevře jej.

Pokud síťová nastavení měníte často, mohl by se vám hodit následující tip. Vytvořte si na ploše či v nabídce Start zástupce panelu Síťová připojení.

  1. Klikněte na ploše pravým tlačítkem myši a z kontextové nabídky zvolte Nový a dále vyberte Zástupce.
  2. Do pole udávajícího umístění položky zadejte „C:\Windows\System32\ncpa.cpl“.
    zastupce-ncpa
  3. V dalším kroku zadejte název zástupce a klikněte na tlačítko dokončit.

Klávesová zkratka

Volitelným krokem je přiřazení klávesové zkratky takto vytvořenému zástupci. Tou pak můžete rychle spustit zástupce a tím otevřít panel Síťová připojení.

  1. Klikněte pravým tlačítkem na zástupce (ALT+ENTER) a z kontextového menu zvolte Vlastnosti.
  2. Přepněte se do políčka Klávesová zkratka a stiskněte například trojhmat CTRL+ALT+S.
    zastupce-klavesova-zkratka
  3. Po dokončení průvodce můžete vyvolat Síťová připojení pomocí zadané klávesové zkratky.

Vše se dá zvládnout prakticky bez použití myši. Na své si tedy jistě přijdou i klávesnicoví fajnšmekři.

Tipy

Podobným způsobem můžete ve Windows otevírat snad všechny ovládací panely. Přehled jejich názvů a příkazů pro jejich spuštění najdete v tomto příspěvku.

Nastavení IP protokolu (adresa, maska, brána,…) lze měnit i z příkazového řádku. Můj návod najdete tady.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Elegantní navigace mezi složkami

Windows nabízejí hned několik způsobů, jak se pohybovat ve struktuře složek na disku. Představte si například dialog pro uložení souboru ve Wordu. Napíšete první odstavec a instinkt vám napovídá, že by bylo dobré dokument preventivně uložit. Aneb kdo ukládá, vyhrává. Stiskem klávesové zkratky CTRL+S, případně kliknutím na volbu Uložit v menu Soubor, otevřete ukládací dialog. Přesně v tento okamžik se na chvíli zastavte a pojďte zkusit něco nového.
Možná jste zvyklí se myší proklikat do složky, kam si přejete dokument uložit. Do políčka ve spodní části okna napíšete název souboru a stisk tlačítka Uložit vám dopřeje klid v duši. Právě jste totiž uložili první střípky své práce.
To je standardní a poměrně intuitivní přístup. Neomezme se ale pouze na něj. Existují další, mnohem elegantnější, způsoby navigace mezi diskovými jednotkami a v jejich adresářové struktuře. Některé z nich vás naučíme používat. Níže uvedené postupy fungují v otevíracím a ukládacím dialogu téměř jakékoli aplikace pro Windows (Word, Excel, Internet Explorer,…).

  1. Stiskněte klávesovou zkratku WIN+R (ekvivalent volby Start – Spustit) a do políčka Otevřít napište „notepad“. Stiskem klávesy Enter spusťte Poznámkový blok.
  2. Napište několik znaků a zkratkou CTRL+S vyvolejte dialog pro uložení souboru.

    basic

  3. Podstata všech níže uvedených ukázek spočívá v zadání speciálního příkazu do políčka Název souboru. Jednou z možností je zadat úplnou cestu a název souboru, kam chcete soubor uložit.

    absolute-path

  4. Cestu si nemusíte pamatovat, stačí vždy napsat složku či označení disku následované lomítkem a systém vám nabídne všechny možnosti, které přicházejí v úvahu.

    absolute-path-help

  5. Zadáním řetězce „..“ (dvě tečky) místo názvu souboru a stiskem klávesy Enter se přesunete o úroveň výš ve stromové struktuře složek.

    two-dots

  6. Přejít můžete i do tzv. shell složek.

    shell-foldersJde o systémem předpřipravené složky se speciálním významem. Ukázku těch nejpoužívanějších najdete v této tabulce. Opět zadejte název shell složky a stiskněte Enter.

  7. Shell složka Význam
    shell:Desktop Plocha
    shell:Templates Šablony
    shell:ProgramFiles Složka Program Files
    shell:RecycleBinFolder Složka Koše (pro ukládání ale není tou nejvhodnější:)
    shell:Profile Uživatelský profil
    shell:SendTo Složka s volbami Odeslat
  8. Přecházet můžete i do složek definovaných pomocí systémových proměnných. Zadejte například „%userprofile%“ či „%homedrive%“ následované Enterem.

    variables

  9. K síťovým sdíleným složkám můžete přistupovat pomocí cesty \\server\slozka, kde server je název nebo IP adresa serveru a slozka je sdílená složka.

    shared-folder

  10. Zajímavou možností je uložit váš dokument přímo na vzdálený FTP server. Ten může být centrálním úložištěm vašich souborů a v případě ztráty notebooku či závady pevného disku nepřijdete o data. Formát je ftp://uzivatel@server/slozka/.

    ftp

  11. Posledním krokem je zadání samotného názvu souboru. Ten napište do políčka Název souboru. Jeho předchozí obsah můžete smazat a vložit pouze název souboru jako například „soubor.txt“ nebo za zadanou cestu vložte zpětné lomítko spolu s názvem souboru „\\server\slozka\soubor.txt“.

Jak vidíte, možností se nabízí celá řada. Záleží jen na vás, zda se rozhodnete používat starý dobrý „klikací“ způsob či si vyberete jeden z výše zmíněných. Výhodou druhé možnosti je kompletní ovládání pomocí klávesnice. Díky spojení s dalšími klávesovými zkratkami během práce nemusíte přesouvat dlaň na myš.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

IIS 7 Smooth Streaming

iis-smooth-streaming

Zkuste si sami, co dokáže nová technologie Microsoft IIS 7 Smooth Streaming ve spojení se Silverlight 2 pluginem ve vašem prohlížeči. Smooth Streaming umožňuje streamování HD videa přes HTTP ze serveru IIS 7. Pomocí silverlightového přehrávače můžete simulovat změnu šířky pásma vašeho připojení a pozorovat, jaký efekt to má na video. Kouzlo je v tom, že se stream dokáže se změnami vypořádat bez přerušení přehrávání videa a se zachováním úctihodné kvality.

Zdroj: Martin Žugec

Objevte možnosti WMIC

Kouzlo Windows spočívá v tom, že vždy dokáží překvapit něčím novým. Tak schválně, kolikrát jste v praxi použili rozhraní WMIC? K čemu slouží? Co umí? Na tyto otázky se vám pokusím odpovědět v tomto článku.

Windows disponují velmi obsáhlým rozhraním WMI (Windows Management Instrumentation). Rozlišuje několik hlavních tříd, přičemž každá z nich obsahuje objekty odpovídající dílčím komponentám operačního systému. WMI ve spojení s Powershellem či VBScripty umožňuje spravovat prostředky místního počítače, ale i ostatních stanic a serverů v síti. Vyžaduje to ovšem určité znalosti a prvotní seznámení s těmito postupy není zrovna procházkou růžovým sadem.

Microsoft naštěstí k WMI vytvořil rozhraní pro příkazový řádek nazývané WMIC (Windows Management Instrumentation Command-line). Jeho předností je snadné používání a pomůže vám vyhnout se těžkopádnému přístupu WMI. Přímo se tak nabízí využít WMIC v batch skriptech. Ty určitě znáte, mají příponu BAT.

Právě WMIC s příkazovým řádkem Windows se dnes budeme věnovat a ukážeme si několik praktických příkladů, které si můžete vyzkoušet.

Ukázkovým příkladem by mohl být skript realizující jednoduchou inventuru hardwarové konfigurace a softwarového vybavení počítačů v síti. Vytvořili bychom dávkový soubor, který by pomocí WMIC příkazů zjistil informace o přihlášeném uživateli, verzi operačního systému, nainstalovaných programech, běžících procesech, velikosti pevného disku, procesoru a množství operační paměti. Všechny tyto informace by uložil do souboru, jehož název by korespondoval s názvem počítače. To proto, abyste si dokázali spojit shromážděné informace s konkrétním počítačem. To by mohlo být určitě zajímavé, máte-li v síti větší množství počítačů a nechcete je po jednom obcházet a zjišťovat všechny údaje ručně.

Realizaci některých zmíněných funkcí si ukážeme. Je jen na vás, jak je dále využijete.

Režimy WMIC

WMIC může běžet ve dvou režimech. Prvním je klasické “inline” chování, kdy do příkazového řádku zadáte kompletní příkaz a ten vám na konzoli předá svůj výstup. Nejlépe to vystihne následující příklad. Z příkazového řádku Windows zadáme příkaz pro výpis informací o operačním systému. Na výstupu očekáváme požadovaná data a navrácení do příkazového řádku. Takový příkaz lze velmi snadno užít ve skriptu.

wmic os list brief

inline

Druhou možností, jak s WMIC pracovat, je spustit jej v interaktivním režimu. Zkusme stejný příklad v tomto režimu. Rozdíl bude ten, že nejdříve spustíme samotné WMIC a potom zadáme příkazy, které chceme vykonat. Řízení ovšem nebude vráceno přímo zpět příkazovému řádku Windows, ale budeme navráceni do interaktivního režimu WMIC. Pro jeho opuštění je nutné použít příkat exit.

wmic
os list brief
exit

interactive

Příklady

Sérii následujících příkazů si můžete vyzkoušet pouhým zadáním do Příkazového řádku Windows. Pokud se pustíte do testování WMIC a nebudete vědět, jaké jsou parametry toho či onoho příkazu vyzkoušejte za příkaz zadat kombinaci znaků /? (lomítko a otazník). WMIC vám napoví správnou syntaxi.

Informace o hardware

  1. Pojďme zjistit, jaký procesor se ukrývá v našem počítači. Výstup nasměrujme do textového souboru.

    wmic /output:c:\cpu.txt cpu get

  2. Nic nám nebrání vybrat si pouze ty sloupce, které pro nás mají největší vypovídací hodnotu. WMIC nabízí kromě standardního výstupu na konzoli a do textového souboru i mnohem příjemnější formáty Výstup tentokrát uložíme do htm souboru ve formátu tabulky.

    wmic /output:c:\cpu.html cpu get extclock,name,numberofcores /format:htable

  3. Do souboru, jehož název bude shodný s názvem počítače uložíme celkovou velikost operační paměti včetně detailních informací o jednotlivých modulech. Ukázku obsahu výstupního souboru zachycuje tento obrázek.

    wmic /output:”c:\%computername%.txt” memorychip get capacity, caption, devicelocator, name, partnumber

    output

  4. Nyní si nechme zobrazit seznam pevných disků, připojených externích disků ale například i čteček paměťových karet.

    wmic diskdrive get model,size,interfacetype,mediatype

  5. I BIOS vašeho počítače uchovává zajímavé informace.

    wmic bios get /format:list

  6. Důležitým údajem může být i výstup tohoto příkazu, který vrací informace o výrobci počítače, modelu a sériové číslo (Service Tag).

    wmic csproduct

Práce s OS

  1. Chcete-li získat aktuální seznam procesů/služeb, pomohou vám příkazy v následujícím formátu. Pro výstup do souboru lze použít také dvě většítka psaná bez mezery. Výstupní soubor navíc obohatíme o uživatelské jméno proměnnou username.

    wmic service list brief >> c:\%username%-sluzby.txt
    wmic process list brief >> c:\%username%-procesy.txt

  2. Můžete ale ovládat i startovací režim služeb. Naše ukázka zakáže trvale službu Centrum zabezpečení.

    wmic service wscsvc call changestartmode disabled

  3. WMIC zdaleka není jen rozhraní pro pasivní sběr informací, ale umí spouštět i další aplikace. Ukažme si, jak je možné spustit kalkulačku. Na první pohled se může zdát nelogické spouštět kalkulačku takto složitě, ale WMIC nám ji umožňuje spustit vzdáleně na jiném počítači v síti. Stačí do příkazu doplnit parametr node.

    wmic process call create calc.exe
    wmic process /node:jirka-pc call create calc.exe

  4. Tato ukázka dělá přesně to co naznačuje její doslovný překlad, tedy restartuje počítač. Před jejím zkoušením vám vřele doporučuji uložit si veškerou rozdělanou práci.

    wmic os call reboot

  5. Všechny aplikace v počítači nainstalované pomocí Windows Installeru odhalíte tímto příkazem.

    wmic product get name

  6. Nalezení jmen všech souborů větších než 500 MB nebylo nikdy snazší. Příkaz je značně časově náročný, protože porovnává velikost každého souboru na vašem pevném disku.

    wmic datafile where “FileSize>’500000000′” get name

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.