Tipy - Jiri Brejcha

Windows 7 – zpřístupnění admin share (c$)

Windows 7 v základním nastavení nedovolují přístup k administrátorským sdíleným položkám. Ty jsou běžně přístupné členům lokální skupiny Administrators a díky znaku dolaru v názvu jsou skryté (nezobrazují se s seznamu sdílených složek). Na Windows 7 a Vista je třeba provést jeden z níže uvedených kroků.

Řešení

a) Vypnout UAC. Pak vše funguje, ovšem přicházíte o jeden z bezpečnostních prvků systému.
b) Vytvořit reg soubor s následujícím obsahem a spustit ho na stanici. Případně můžete přidat DWORD hodnotu do dané větve registru ručně.

Windows Registry Editor Version 5.00
[HKEY_LOCAL_MACHINE\SOFTWARE\Microsoft\Windows\CurrentVersion\Policies\System]
“FilterAdministratorToken”=dword:00000000

Blokování odchozího SMTP provozu z pracovních stanic v SBS 2003 Standard síti

Představte si následující situaci. Firma používá Small Business Server 2003 R2 Standard (SBS) a na něm provozuje mimo jiné poštovní server Exchange. Server by měl být jediným oprávněným strojem pro odesílání elektronické pošty do internetu. Ovšem pracovní stanice v SBS síti zpravidla přistupují k internetu prostřednictvím SBS serveru. Tedy přes stejnou IP adresu. Stačí, tedy aby některá z nich byla zavirována, odesílala spam a na problém je zaděláno. IP adresa vašeho Exchange Serveru se díky stanici octne na spam blacklistech a problém je na světě. E-maily z vaší veřejné IP adresy budou ostatními poštovními servery hodnoceny jako spam a v nejhorším případně nebudou adresátovi vůbec doručeny. Tomu je třeba všemi prostředky zabránit.

Pokud nemáte SBS Premium s ISA Server firewallem či vašemu serveru není předřazen hardwarový firewall, nabízí se následující řešení.

Řešení

SBS Standard totiž umí pomocí Group Policy aplikovat na klientské stanice IPsec filtr, který pomocí pravidel dokáže blokovat provoz z pracovních stanic. V našem případě, tedy aplikujeme na pracovní stanice pomocí Group Policy pravidlo blokující odchozí TCP komunikaci z portu 25. Kompletní návod včetně obrázků najdete tady.

Měli byste mít na paměti, že Group Policy se aplikuje pouze na stanice, které jsou v doméně. Strojů umístěných v pracovní skupině se vůbec netýká a mohou dále komunikovat bez omezení. Proto je dobré řešit vše v rámci ISA Serveru případně před Small Business Server předřadit HW firewall, který ošetří SMTP komunikaci směrem do internetu globálně pro celou síť.

Rapidshare klient pro Windows 7

Pokud pomocí služby Rapidshare.com potřebujete stáhnout nějaká data, hodí se mít po ruce šikovného klienta, který vám celý proces usnadní. Existuje samozřejmě možnost stáhnout vše pomocí webového prohlížeče, ale je to hodně nešikovné. V případě, že nemáte Premium Account, musíte být hodně trpělivý, protože bezplatné stahování je časově i rychlostně penalizováno.

Rapidshare Manager

Zpravidla jsem si vždy vystačil s klientem Rapidshare Manager, ale ten funguje korektně pouze na Windows Vista. Ve Windows 7 se sice spustí, ale stáhne pouze přibližně prvních 512KB každého souboru.

JDownloader

Testoval jsem několik alternativních klientů. Šlo o samostané programy i doplňky do prohlížečů, ale jediný, který mohu s klidným svědomím doporučit, je javovský JDownloader. Osobně mám pod Windows 7 vyzkoušenu verzi 0.6.193. Má funkce, které smetly ze stolu všechny ostatní Rapidshare downloadery. Patří mezi ně především:

příjemná rychlost běhu programu
skvělá detekce obsahu schránky
detekované odkazy jsou rovnou zobrazovány v LinkGrabberu (česky Sběrač odkazů)
stahujete-li archivy, JDownloader jejich obsah po stažení automaticky rozbalí
stahujete-li zaheslované archivy a heslo zkopírujete spolu s odkazy do schránky, JDownloader obsah archivů po stažení automaticky rozbalí
podporuje omezení rychlosti
rozhraní v češtině
neomezuje se na Rapidshare, podporuje stahování i z dalších služeb
díky Javě je multiplatformní (Windows, Mac, Linux)

JDownloader je velmi kvalitní nástroj. Mohu ho vřele doporučit nejen uživatelům Windows 7.

Stahujte: JDownloader

Instalujte, ale potichu

Dnes se budeme zabývat činností, kterou dobře zná každý z nás. Nahlédneme do možností instalace aplikací ve Windows. Nemusíte mít strach, že se budeme učit klikat na notoricky známý sled tlačítek Další, Další, Další, Dokončit. Podíváme se totiž společně na celou věc trošku z jiné stránky a vezmeme instalaci aplikací do vlastních rukou.

Instalace v grafickém rozhraní

Můžete se setkat s několika způsoby instalace aplikací. První a nejznámější je výše naznačený postup, kdy spustíte grafickou verzi instalátoru a postupně se proklikáváte jeho dialogy. Je-li třeba, upřesníte některé základní parametry, jako například složku, kam si přejete program nainstalovat, nebo zda se má na ploše vytvořit zástupce. V posledních kroku se s vámi instalátor rozloučí a vy můžete program poprvé spustit. Každou aplikaci je třeba alespoň lehce nastavit, takže i to bude jistě jeden z kroků. Některé aplikace navíc vyžadují akceptování smlouvy EULA (End User License Agreement) nebo vám nabídnou účast v programu pro zlepšení kvality daného software. Doposud byla vaše pozornost odváděna na instalaci a nastavení aplikace samotné, a až nyní jí můžete skutečně začít používat. Nicméně pokud instalujete pouze malé množství programů, může tento postup být poměrně časově efektivní.

Portable aplikace

Nejste-li příznivci instalování, pak možná provozujete své aplikace v takzvané portable verzi. Funguje to tak, že si stáhnete upravenou verzi aplikace tak, aby nevyžadovala instalaci, zkopírujete ji na USB flash disk a veškeré softwarové vybavení si nosíte s sebou. I to je samozřejmě zajímavé řešení. O tom snad ale někdy příště.

Tichá instalace

Pojďme rovnou k náplni tohoto článku. Řeč bude o tiché instalací aplikací. Tichá v tom slova smyslu, že automaticky běží na pozadí a neobtěžuje uživatele žádnými dialogy. My ji pouze skriptem z příkazového řádku zadáme požadované parametry. Vše ještě rozšíříme o automatické nastavení aplikací a lehkou údržbu systému. Výhodou tiché instalace je její rychlost a podpora naprosté většiny dnešních aplikací. V případě nasazení většího množství aplikací na větší počet počítačů prakticky nemá konkurenci. Patrně jedinou nevýhodou je vyšší časová náročnost přípravy instalačního skriptu.

Nejčastějšími příponami instalačních souborů bývají .exe a .msi. Software je distribuován uvnitř těchto balíčků a celou instalaci programu řídí takzvaný instalátor. V případě .msi je jím Windows Installer. U spustitelných .exe souborů se můžete setkat s několika různými instalátory. Po bližším ohledání zjistíte, že jde zpravidla o InstallShield, Inno Setup, případně nějaký další.

Typ instalátoru nám jasně říká, jaké parametry lze pro tichou instalaci aplikace použít. Stručný seznam instalátorů a jim odpovídajících parametrů najdete v této tabulce. Velmi dobrým zdrojem je také server http://www.appdeploy.com/.

Instalátor	Parametry
InstallShield	setup.exe /s
Windows Installer	msiexec /i setup.msi /qn REBOOT=ReallySuppress
Inno Setup	setup.exe /VERYSILENT
Neznámý	setup.exe /?

V případě, že nevíte, jaký instalátor výrobce aplikace použil, můžete si veškeré parametry nechat vypsat zadáním příkazu setup.exe /? do příkazového řádku Windows. Setup.exe nahraďte správným názvem souboru a případně cestou k němu.

Píšeme skript

Nejnázornější bude malá ukázka, vzhůru do ní. Náš skript [šipka k skript.png] bude postupně volat tiché instalace programů, nastaví Adobe Reader, tak aby se choval podle našich přání a na závěr provede lehkou očistu systému od zbytečností. V průběhu svého běhu bude na příkazový řádek vypisovat informace o stavu instalace, abychom věděli, co se povedlo a kde je naopak něco špatně.

Na začátku si definujme proměnnou Apps, která obsahuje cestu ke složce s instalačními balíčky. Dejme tomu, že jsme je umístili do složky C:\Install.

SET Apps=C:\Install

Pojďme nainstalovat první aplikaci. Bude jí například Mozilla Firefox. Místo %Apps% se vloží cesta, kterou jsme do proměnné uložili v předchozím kroku a spustí se instalátor s parametrem pro tichou instalaci.

“%Apps%\Firefox Setup 3.0.10.exe” /S

Firefox po nainstalování vyžaduje vytvoření nového profilu. To zařídíme tímto příkazem. Všimněte si proměnné %ProgramFiles%, která je systémová (je automaticky nastavena systémem) a ukrývá v sobě cestu ke složce „Program Files“.

“%ProgramFiles%\Mozilla Firefox\firefox.exe” -CreateProfile “default

Požadujete-li nastavit Firefox jako výchozí prohlížeč zadejte i tento příkaz.

“%ProgramFiles%\Mozilla Firefox\firefox.exe” -setDefaultBrowser -silent

Tato část kódu ve skriptu kontroluje po dokončení instalace každé aplikace, zda instalace proběhla v pořádku. Pokud je něco špatně, vypíše „ERROR“.

IF ERRORLEVEL 1 ECHO ERROR
IF NOT ERRORLEVEL 1 ECHO OK

Pro přehlednost výstupu oddělíme důležité části prázdným řádkem.

ECHO.

Jako další nainstalujeme Adobe Reader. Výsledek instalace můžeme ovlivnit mnoha parametry. Instalátoru zde říkáme, že si po dokončení nepřejeme provádět restart počítače a že instalujeme Reader všem uživatelům počítače. Také chceme automaticky akceptovat smlouvu EULA a zakázat automatické spuštění Readeru po dokončení instalace.

“%Apps%\Acrobat\AdbeRdr910_en_US_Std.exe” /sAll /rs /l /msi”/qn /norestart ALLUSERS=1 EULA_ACCEPT=YES SUPPRESS_APP_LAUNCH=YES”

Při prvním spuštění by nás ovšem Reader přivítal dotazem, zda se chceme zúčastnit programu pro zlepšení software. Tento dialog můžeme zrušit přidáním tohoto příkazu do skriptu.

REG ADD “HKCU\Software\Adobe\CommonFiles\Usage\Reader 9 ” /t REG_DWORD /v OptIn /d 0 /f

Ukažme si, že to jde i jednoduše. Typickým příkladem aplikace využívající Windows Installer je komprimační nástroj 7zip. Tichou instalaci, která mimochodem trvá pouze několik vteřin, zahájíme takto.

msiexec /i “%Apps%\7z465.msi” /qn

Pro správu obrázků si nainstalujme XnView.

“%Apps%\xnview\XnView-win.exe” /verysilent

Plugin Microsoft Silverlight nainstalujeme takto.

“%Apps%\Silverlight.2.0.exe” /q

Zjednodušeně si ukažme, jak přímo skriptem vyčistit ikony na ploše. Acrobat jsme instalovali všem uživatelům, proto je zástupce umístěn jinde. XnView se nainstalovalo pouze aktuálnímu uživateli, a tak ikonu najdete v jeho uživatelském plofilu. Cesty se mohou mírně lišit na Windows XP a Windows Vista.

DEL “%SystemDrive%\Users\Public\Desktop\Adobe Reader 9.lnk”
DEL “%UserProfile%\Desktop\XnView.lnk”

Kompletní skript včetně několika vzorových aplikací si můžete stáhnout tady. Samozřejmě také můžete spouštět jednotlivé příkazy ručně přímo v příkazovém řádku. Pro účely testování doporučuji využít Microsoft Virtual PC a vytvořit si virtuální stroj.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Objevte možnosti WMIC

Kouzlo Windows spočívá v tom, že vždy dokáží překvapit něčím novým. Tak schválně, kolikrát jste v praxi použili rozhraní WMIC? K čemu slouží? Co umí? Na tyto otázky se vám pokusím odpovědět v tomto článku.

Windows disponují velmi obsáhlým rozhraním WMI (Windows Management Instrumentation). Rozlišuje několik hlavních tříd, přičemž každá z nich obsahuje objekty odpovídající dílčím komponentám operačního systému. WMI ve spojení s Powershellem či VBScripty umožňuje spravovat prostředky místního počítače, ale i ostatních stanic a serverů v síti. Vyžaduje to ovšem určité znalosti a prvotní seznámení s těmito postupy není zrovna procházkou růžovým sadem.

Microsoft naštěstí k WMI vytvořil rozhraní pro příkazový řádek nazývané WMIC (Windows Management Instrumentation Command-line). Jeho předností je snadné používání a pomůže vám vyhnout se těžkopádnému přístupu WMI. Přímo se tak nabízí využít WMIC v batch skriptech. Ty určitě znáte, mají příponu BAT.

Právě WMIC s příkazovým řádkem Windows se dnes budeme věnovat a ukážeme si několik praktických příkladů, které si můžete vyzkoušet.

Ukázkovým příkladem by mohl být skript realizující jednoduchou inventuru hardwarové konfigurace a softwarového vybavení počítačů v síti. Vytvořili bychom dávkový soubor, který by pomocí WMIC příkazů zjistil informace o přihlášeném uživateli, verzi operačního systému, nainstalovaných programech, běžících procesech, velikosti pevného disku, procesoru a množství operační paměti. Všechny tyto informace by uložil do souboru, jehož název by korespondoval s názvem počítače. To proto, abyste si dokázali spojit shromážděné informace s konkrétním počítačem. To by mohlo být určitě zajímavé, máte-li v síti větší množství počítačů a nechcete je po jednom obcházet a zjišťovat všechny údaje ručně.

Realizaci některých zmíněných funkcí si ukážeme. Je jen na vás, jak je dále využijete.

Režimy WMIC

WMIC může běžet ve dvou režimech. Prvním je klasické “inline” chování, kdy do příkazového řádku zadáte kompletní příkaz a ten vám na konzoli předá svůj výstup. Nejlépe to vystihne následující příklad. Z příkazového řádku Windows zadáme příkaz pro výpis informací o operačním systému. Na výstupu očekáváme požadovaná data a navrácení do příkazového řádku. Takový příkaz lze velmi snadno užít ve skriptu.

wmic os list brief

Druhou možností, jak s WMIC pracovat, je spustit jej v interaktivním režimu. Zkusme stejný příklad v tomto režimu. Rozdíl bude ten, že nejdříve spustíme samotné WMIC a potom zadáme příkazy, které chceme vykonat. Řízení ovšem nebude vráceno přímo zpět příkazovému řádku Windows, ale budeme navráceni do interaktivního režimu WMIC. Pro jeho opuštění je nutné použít příkat exit.

wmic
os list brief
exit

Příklady

Sérii následujících příkazů si můžete vyzkoušet pouhým zadáním do Příkazového řádku Windows. Pokud se pustíte do testování WMIC a nebudete vědět, jaké jsou parametry toho či onoho příkazu vyzkoušejte za příkaz zadat kombinaci znaků /? (lomítko a otazník). WMIC vám napoví správnou syntaxi.

Informace o hardware

Pojďme zjistit, jaký procesor se ukrývá v našem počítači. Výstup nasměrujme do textového souboru.

wmic /output:c:\cpu.txt cpu get
Nic nám nebrání vybrat si pouze ty sloupce, které pro nás mají největší vypovídací hodnotu. WMIC nabízí kromě standardního výstupu na konzoli a do textového souboru i mnohem příjemnější formáty Výstup tentokrát uložíme do htm souboru ve formátu tabulky.

wmic /output:c:\cpu.html cpu get extclock,name,numberofcores /format:htable
Do souboru, jehož název bude shodný s názvem počítače uložíme celkovou velikost operační paměti včetně detailních informací o jednotlivých modulech. Ukázku obsahu výstupního souboru zachycuje tento obrázek.

wmic /output:”c:\%computername%.txt” memorychip get capacity, caption, devicelocator, name, partnumber
Nyní si nechme zobrazit seznam pevných disků, připojených externích disků ale například i čteček paměťových karet.

wmic diskdrive get model,size,interfacetype,mediatype
I BIOS vašeho počítače uchovává zajímavé informace.

wmic bios get /format:list
Důležitým údajem může být i výstup tohoto příkazu, který vrací informace o výrobci počítače, modelu a sériové číslo (Service Tag).

wmic csproduct

Práce s OS

Chcete-li získat aktuální seznam procesů/služeb, pomohou vám příkazy v následujícím formátu. Pro výstup do souboru lze použít také dvě většítka psaná bez mezery. Výstupní soubor navíc obohatíme o uživatelské jméno proměnnou username.

wmic service list brief >> c:\%username%-sluzby.txt
wmic process list brief >> c:\%username%-procesy.txt
Můžete ale ovládat i startovací režim služeb. Naše ukázka zakáže trvale službu Centrum zabezpečení.

wmic service wscsvc call changestartmode disabled
WMIC zdaleka není jen rozhraní pro pasivní sběr informací, ale umí spouštět i další aplikace. Ukažme si, jak je možné spustit kalkulačku. Na první pohled se může zdát nelogické spouštět kalkulačku takto složitě, ale WMIC nám ji umožňuje spustit vzdáleně na jiném počítači v síti. Stačí do příkazu doplnit parametr node.

wmic process call create calc.exe
wmic process /node:jirka-pc call create calc.exe
Tato ukázka dělá přesně to co naznačuje její doslovný překlad, tedy restartuje počítač. Před jejím zkoušením vám vřele doporučuji uložit si veškerou rozdělanou práci.

wmic os call reboot
Všechny aplikace v počítači nainstalované pomocí Windows Installeru odhalíte tímto příkazem.

wmic product get name
Nalezení jmen všech souborů větších než 500 MB nebylo nikdy snazší. Příkaz je značně časově náročný, protože porovnává velikost každého souboru na vašem pevném disku.

wmic datafile where “FileSize>’500000000′” get name

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Jak spustit příkazový řádek jako správce?

Pro spouštění skriptů a vykonávání některých příkazů potřebujete v systémech Windows Vista a Windows 7 spustit Příkazový řádek jako správce. Tady je návod, jak na to.

Windows 7: Připinování zástupce aplikace na Taskbar a do Start Menu skriptem

Ve Windows 7 si můžete umístit na Taskbar či do Stat menu zástupce libovolných aplikací. Pokud to ale chcete provést skriptem možná jako já zjistíte, že to není tak snadné. Pouhé zkopírování zástupce do odpovídající složky nestačí. To bylo dříve možné například u Quick Launch panelu. Pokud ale chcete přišpendlit zástupce aplikace na hlavní panel Windows (Pin to Taskbar) nebo do nabídky Start (Pin to Start Menu), musíte použít tento postup. Na Windows 7 RC zaručeně funguje.

Stáhněte si tento balíček skriptů a soubory rozbalte například do složky C:\Skripty.
Pro připinování Outlooku na taskbar spusťte skript PinItem.wsf s těmito parametry:

cscript //nologo C:\Skripty\PinItem.wsf /item:”%ProgramData%\Microsoft\Windows\Start Menu\Programs\Microsoft Office\Microsoft Office Outlook 2007.lnk” /taskbar
Připinování Outlooku do Start Menu bude vypadat takto:

cscript //nologo C:\Skripty\PinItem.wsf /item:”%ProgramData%\Microsoft\Windows\Start Menu\Programs\Microsoft Office\Microsoft Office Outlook 2007.lnk”

Vytvořte si vlastní panel nástrojů a klávesové zkratky v Outlooku

Dnešní tip je určen především pro ty, kteří si potrpí na klávesové zkratky. Ukážeme si, jak si vyrobit vlastní panel nástrojů s nejpoužívanějšími funkcemi Outlooku a přiřadíme jim vlastní klávesové zkratky.
Klasické funkce, jakými jsou psaní nových e-mailů, odpovídání na příchozí zprávy a mazání zpráv, již klávesové zkratky mají přiřazené od Microsoftu. Pokud ale máte rádi pořádek, pak jistě mimo jiného zprávy třídíte do složek na základě jejich obsahu. Právě přesouváním a kopírováním zpráv do složek se budeme zabývat. Vytvoříme si nový panel s těmito dvěma funkcemi a přiřadíme jim klávesové zkratky. Podle níže popsaného postupu můžete do panelu zahrnout další naprosto libovolnou funkci Outlooku, kterou často používáte. Celé rozhraní si máte možnost sestavit tak, abyste měli všechny potřebné funkce ihned k dispozici.

V Outlooku vstupte do nabídky Zobrazit. Zde vyberte Panely nástrojů a v podmenu zvolte Vlastní.

2. V nově otevřeném dialogovém okně Vlastní přejděte na záložku Panely nástrojů.
3. Kliknutím na tlačítko Nový založte nový panel nástrojů a vyplňte jeho název. Pro ilustraci zvolme například jméno Zkratky.

4. V okně Outlooku se objeví nový plovoucí panel. Uchopte ho levým tlačítkem myši a umístěte jej v pravém horním rohu okna Outlooku, kde končí stávající panely.

5. Ve stále otevřeném okně Vlastní se přepněte na záložku Příkazy a pokračujte stiskem tlačítka Přeuspořádat příkazy.

6. Přepněte se v horní části okna do režimu Panel nástrojů a z rozbalovacího seznamu poté zvolte námi nově vytvořený panel Zkratky.

7. Tlačítkem Přidat otevřete dialog s výběrem všech funkcí. V jeho levé části vyberte kategorii Úpravy. V pravé části pak postupně Kopírovat do složky a Přesunout do složky. Přidání každé z funkcí potvrďte stiskem tlačítka OK.
8. Okno Přeuspořádat příkazy by nyní v sekci Ovládací prvky mělo obsahovat obě přidané funkce. Každou z nich postupně vyberte levým tlačítkem, klikněte na tlačítko Změnit výběr a zvolte Pouze text (vždy).
9. Nyní máme vytvořen nový panel s funkcemi a přiřadíme jim klávesové zkratky. Pro přesun do složky požadujme například zkratku Alt+1 a pro kopírování do složky Alt+2.
10. Vše provedeme ve stále otevřeném okně Přeuspořádat příkazy. Levým tlačítkem vyberte ovládací prvek Přesunout do složky a klikněte na tlačítko Změnit výběr.
11. Do pole Název vložte místo původního textu &1 Přesunout do složky a zadání potvrďte klávesou Enter.

12. Nyní analogicky vyberte v okně Přeuspořádat příkazy na prvek Kopírovat do složky. Tlačítkem Změnit výběr otevřete nabídku v níž do pole Název vložte řetězec &2 Kopírovat do složky.
13. V tuto chvíli můžete tlačítkem Zavřít uzavřít okna Přeuspořádat příkazy a Vlastní.
14. Obě nově přidané funkce do panelu můžete vyvolat jejich klávesovou zkratkou, tedy Alt+1 nebo Alt+2.

Zahrnete-li do názvu funkce umístěné v panelu znak “&” následovaný číslicí, bude funkci automaticky vytvořena klávesová zkratka ve formátu Alt+číslice.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.