Přemýšleli jste někdy pročpak se stále mluví o přechodu z dnešní verze protokolu IPv4 na protokol IPv6. Proč ten skok o dvě verze vpřed? Kam se poděla verze 5, pokud tedy ovšem vůbec někdy existovala. Právě tuto otázku jsem si položil. Příliš se o tom nemluví ani nepíše. Pojďme tedy nakouknout pod pokličku tomuto záhadnému verzování v jinak velmi spořádaném světě networkingu.
Každý, kdo dnes připojil svůj počítač do sítě okusil 32ti bitový internet protocol verze 4, tedy IPv4. Mohli bychom ho popsat jako best effort protokol a povědět si něco o jeho fungování, ale to trošku jiná pohádka. Dnes se poměrně často zmiňuje problematika přechodu na verzi 6, především kvůli, na dnešní dobu omezeném, adresním rozsahu. Šestková verze ale v praxi prozatím zůstává pouze v akademických a experimentálních sítích. Většího nasazení se jí prozatím nedostává. Kam se ale poděla verze 5?
Vězte, že IPv5 je skutečné označení pro Internet Stream Protocol. Šlo o experimentální protokol přenášející hlas, video a distribuované simulace. Byl popsán již v roce 1979 a později upraven některými dalšími RFCs. Byl connection-oriented, pro přenos používal pakety a dokonce garantoval Quality of Service (QoS). Veřejného použití se mu však nedostalo.
Důvod, proč budoucí verze protokolu IP nese označení 6, je tedy nyní celkem logický. Nemyslíte?
Co je IPv5?
Internetový protokol je sada pravidel, která řídí, jak jsou informační pakety přenášeny po síti. IPv5 je verze internetového protokolu (IP) , která nebyla nikdy formálně přijata jako standard. “v5” znamená verzi 5 internetového protokolu. Počítačové sítě používají verzi 4, obvykle nazývanou IPv4, nebo novější verzi: IPv6 .
Omezení IPv5
IPv5 se nikdy nestal oficiálním protokolem kvůli řadě omezení v něm. To, co je známé jako IPv5, začalo pod jiným názvem: Internet Stream Protocol nebo jednoduše ST.
Internetový protokol ST/IPv5 byl prostředek pro streamování video a hlasových dat, který vyvinuly společnosti Apple, NeXT a Sun Microsystems, a byl experimentální. ST byl efektivní při přenosu datových paketů na konkrétních frekvencích při zachování komunikace.
Nakonec by posloužil jako základ pro vývoj technologií, jako je Voice over IP nebo VoIP, které se objevují v komunikačních aplikacích, jako je Skype a Zoom.
Proč bylo 32bitové adresování problémem pro IPv5
S rozvojem IPv6 a jeho příslibem téměř neomezených IP adres a novým začátkem protokolu se IPv5 nikdy nepřešlo na veřejné použití z velké části kvůli jeho 32bitovým omezením.
IPv5 používal 32bitové adresování IPv4, což se nakonec stalo problémem. Formát adres IPv4 je formát ###.###.###.###, který se skládá ze čtyř číselných oktetů (jednotka digitální informace ve výpočetní technice sestávající z osmi bitů), přičemž každá sada je v rozsahu od 0 do 255 a oddělené tečkami. Tento formát umožňoval 4,3 miliardy internetových adres; rychlý růst internetu však tento počet unikátních adres brzy vyčerpal.
Do roku 2011 byly přiděleny poslední zbývající bloky IPv4 adres. S IPv5 používajícím stejné 32bitové adresování by trpěl stejným omezením.
Proto byl protokol IPv5 opuštěn dříve, než se stal standardem, a svět přešel na protokol IPv6.