Aby se Průzkumník otevíral vždy po spuštění v jiné složce než Knihovny, je nutné upravit příkaz, který je volán jeho zástupcem na hlavním panelu. Nestačí tedy odepnout ten současný, otevřít ručně například dialog Počítač a snažit se ho připnout. Skončili byste totiž opět u Knihoven.

1. Otevřete nabídku Start a do vyhledávacího pole napište „průzk“ (v anglické verzi „exp“). V seznamu nalezených položek se objeví Průzkumník. Klepněte na něj pravým tlačítkem myši a zvolte Vlastnosti.
2. V nově otevřeném dialogu zůstaňte na aktuální záložce a přepněte se do políčka Cíl.
   
3. Do pole cíl vložte jednu z možností, uvedených v následující tabulce a nové nastavení uložte tlačítkem OK.

Pokud jste dříve přišli do styku s některým z unixových operačních systémů, možná tušíte, že na úrovni souborového systému lze vytvářet tzv. symbolické odkazy (symbolic links, symlinks) a pevné odkazy (hard links). Obdobně je tomu i ve Windows. Principy fungování symbolických i pevných linků se mezi těmito dvěma světy téměř neliší. Ve světě Windows se navíc můžete setkat s pojmem spojení adresáře (junction).

Vy, kteří slyšíte tyto pojmy poprvé nezoufejte, vše si vysvětlíme a ukážeme několik příkladů, které si můžete sami vyzkoušet. Předpokladem pro práci s odkazy je Windows Vista a novější, který je prvním systémem Microsoftu s jejich podporou. V tomto ohledu tedy Windows oproti unixovému světu lehce zaspala.

Zástupce

Začněme zlehka u struktury, kterou všichni důvěrně známe již dlouhá léta – zástupce. Připomeňme si jeho charakteristické znaky a čeho lze jeho použitím dosáhnout. Zástupce je soubor s příponou .LNK odkazující na jiný soubor nebo složku na libovolné diskové či síťové jednotce. Prakticky všechny položky nabídky Start jsou právě zástupci. Stejně tak pravděpodobně i vaše pracovní plocha obsahuje několik z nich. Poznáte je podle typického symbolu šipky v levé spodním rohu vyobrazení ikony. Obsahem souboru samotného zástupce je informace o umístění souboru či složky, na kterou odkazuje. Stejně tak nese i informaci o své ikoně a velikosti okna v jakém se má odkazovaný soubor nebo složka otevřít – normální, maximalizované okno atd. Smazání zástupce nemá žádný vliv na cílovou odkazovanou strukturu (soubor či složku), přičemž na strukturu může odkazovat bez problémů i více zástupců zároveň. Odkaz i cílová struktura se mohou nacházet na libovolných diskových oddílech či dokonce na síti.

Symbolický odkaz

Symbolický odkaz je principem svého fungování podobný klasickému zástupci. Odkazuje na soubor či složku a je stejně jako zástupce je reprezentován souborem. Tentokrát s tím rozdílem, že do jeho obsahu nelze zasahovat. Měli byste také myslet na to, že diskový oddíl na němž je samotný symbolický odkaz uložen musí být typu NTFS. Pro odkazovaný cílový soubor čí složku toto omezení neplatí. Sliboval jsem příklady, takže pojďme směle na ně.

Pro vytvoření tohoto odkazu slouží příkaz mklink, který se poprvé objevil ve Windows Vista. Pro jeho spuštění budete potřebovat administrátorské oprávnění, proto spusťte příkazový řádek cmd.exe v Režimu správce.

První ukázka zachycuje vytvoření symbolického odkazu s názvem n.exe v existující složce C:\Linky, který odkazuje na spustitelný .EXE soubor Poznámkového bloku z Windows. Do příkazového řádku v Režimu správce zadejte mklink C:\Linky\n.exe C:\Windows\system32\notepad.exe. Ve výpisu příkazu dir C:\Linky\ poznáme podle označení <SYMLINK>, že n.exe je ve skutečnosti odkaz. Navíc je reprezentován souborem, takže jeho odstranění provedete prostým smazáním del C:\Linky\n.exe.

Kompletní sled výše popsaných příkazů zachycuje obrázek níže.

Doplněním přepínače tentokrát příkazem mklink /D C:\Linky\fav C:\Users\Jirka\Favorites vytvoříme symbolický odkaz na složku s oblíbenými položkami uživatele Jirka . Příkazy cd C:\Linky\fav a dir si ověřte, že se opravdu vypíší všechny oblíbené webové stránky.

Poznávacím znamením symbolického linku na složku je označení typu <SYMLINKD> ve výpisu příkazu dir C:\Linky\. Ke smazání odkazu na ukázkovou složku použijte příkaz rd C:\Linky\fav. Výpis si můžete prohlédnout níže.

Pevný odkaz

Zatímco symbolický link slouží pouze jako ukazovátko na soubor či složku, pevný odkaz (hard link) lze vytvořit pouze mezi dvěma soubory. Vazba mezi nimi je o poznání důkladnější. Vytvoříme-li pevný odkaz C:\Pevnylink.doc na existující dokument C:\Návody\Odkazy.doc, vznikne vlastně druhá cesta k témuž souboru. Přičemž obě budou odkazovat na stejný soubor, který je na pevném disku fyzicky uložen pouze jednou a zabírá tedy místo na disku pouze jednou. Ať už tedy upravíte text dokumentu C:\Návody\Odkazy.doc či v jeho pevném odkazu C:\pevnylink.doc, budou vždy viditelné z obou umístění. Tuto vazbu vytvoříte příkazem mklink /H C:\Pevnylink.doc C:\Návody\Odkazy.doc.

Zásadní rozdíl oproti symbolickým odkazům spočívá v tom, že v pevné odkazy je možné vytvářet pouze v rámci téhož diskového NTFS oddílu. Liší se i postup při odstraňování souboru a jeho pevného linku. Ve skutečnosti totiž při smazání původního dokumentu C:\Návody\Odkazy.doc zůstává obsah souboru fyzicky stále uložen na pevném disku, protože na něj stále ukazuje pevný odkaz C:\Pevnylink.doc. Dokud neprovedeme smazání pevného linku, bude obsah souboru přes pevný odkaz i nadále přístupný.

Smazání pevného odkazu proveďte příkazem del C:\Pevnylink.doc.

A jak to všechno využít v praxi? Nelíbilo by se vám například přistupovat k hosts souboru přímo přes C:\hosts? Pomůže vám příkaz ve tvaru mklink /H C:\hosts C:\windows\system32\drivers\etc\hosts.

Veškeré operace mazání souborů a odkazů můžete samozřejmě provádět i z grafického rozhraní Průzkumníka.

Spojení adresářů

Zajímavější uplatnění můžete najít pro techniku Spojení adresářů (Junction). Opět jde o dvě cesty ke složce, která je fyzicky na pevném disku uložena jednou. Jde tak trochu o obdobu symbolického linku.

Praktické použití může být následující. Na externím pevném disku v umístění K:\Data\Audio\ máte hudbu, kterou byste rádi viděli jako složku C:\Hudba. Příkazem mklink /J C:\Hudba K:\Data\Audio docílíte přesně tohoto požadavku.

Otevřením složky Hudba na disku C: se rázem transparentně dostáváte přímo na externí disk. Podobně si můžete zpřístupnit například složku pracovní plochy nebo jakoukoliv jinou.

Spojení adresářů můžete zrušit například nástrojem Junction Link Magic.

Windows 7 zobrazují všechny existující lokální uživatelské účty na úvodní obrazovce. Pokud ovšem některý z nich nepoužíváte, je tu možnost, jak ho elegantně skrýt a případně ho později vrátit zpět do nabídky.

Všimněte si, že počítač obsahuje celkem tři účty, z nichž bychom rádi skryly uživatelku Kamča. Její účet nechceme smazat, protože jej používáme jen pro zabezpečené sdílení souborů v lokální síti. Vadí nám ale jeho přítomnost na úvodní obrazovce, kde zbytečně mate ostatní uživatele.

1. Do vyhledávacího pole nabídky Start napište řetězec „regedit“. Stiskem klávesy Enter spusťte Editor registru systému Windows.
2. Stromovou strukturou registru projděte postupně do větve HKEY_LOCAL_MACHINE\Software\Microsoft\Windows
   NT\CurrentVersion\Winlogon.
3. Pod klíčem Winlogon založte nový klíč. Provedete to kliknutím pravým tlačítkem na klíč Winlogon, z kontextové nabídky zvolíte Nový a dále zvolíte Klíč. Nově založený podklíč nazvěte „SpecialAccounts“.
4. Obdobným způsobem jako v předchozím kroku založte pod klíčem „SpecialAccounts“ jeho podklíč tentokrát s názvem „UserList“. Výslednou strukturu zachycuje levé podokno Editoru registru na tomto obrázku.
   
5. V levém podokně editoru klepněte myší na klíč „Userlist“. V prázdné oblasti pravého podokna klepněte pravým tlačítkem a z kontextové nabídky postupně vyberte Nový a Hodnota DWORD (32bitová). Název hodnoty musí přesně odpovídat názvu uživatelského účtu, který si nepřejete zobrazovat na přihlašovací obrazovce Windows. My nazveme DWORD řetězec Kamča. Hodnotu řetězce ponechte nastavenu na nulu.
   
6. Ukončete Editor registru a odhlaste se z Windows. Jak je patrné z obrázku, účet s názvem Kamča se přestal na úvodní obrazovce zobrazovat, což byl náš záměr.
   

Pokud účet uživatelky chcete opět zobrazovat, změňte hodnotu řetězce DWORD s jejím názvem na „1“.

Myslete vždy na to, že vám vždy musí zbýt alespoň jeden účet s administrátorskými právy. Pokud byste skryli i ten, můžete se dostat do situace, kdy se nebude možné do systému přihlásit.

Video vládne dnešním sítím a internetu. Youtube je denně doslova zaplavováno novým obsahem z našich videokamer, fotoaparátů a telefonů. Oblíbený pořad si pustíme z televizního archivu mimo vysílací čas kdykoliv si vzpomeneme, a když stále nemáme dost, dorazíme se živou show z twit.tv. Aktuální počasí naší dovolenkové destinace si zase můžeme ověřit pohledem na některou z live webkamer. Flashový přehrávač videa se zkrátka zabydlel na každé druhé webové stránce.Je to přeci tak snadné – k přehrávání postačí libovolný browser s doplňkem rozšiřující jeho možnosti o zpracování Flash animací.

Dokonalá idylka se ovšem rozplyne, pokud chcete víc. Jakmile totiž spustíte flashové video v celoobrazovkovém režimu a na druhém monitoru přitom ještě chcete pracovat, zjistíte, že vše není tak růžové, jak se zdálo. V okamžiku kdy na pracovním monitoru byť jedinkrát kliknete myší, přejde maximalizované video do své původní velikosti. A věřte mi, že ta má k ploše 24“ displeje hodně daleko. No není to k vzteku?

Pojďme si tedy ještě jednou ujasnit, čeho se snažíme docílit a ukažme si řešení. Před námi je počítač se dvěma monitory. Jeden slouží pro přehrávání celoobrazovkového videa a na druhém během toho děláme vše ostatní. Video musí za každé situace běžet přes celou obrazovku.

1. Pomocníkem nám bude nástroj FlashHacker. Stáhněte si jej zde. Obsah archivu rozbalte do libovolné složky.
2. Ukončete všechna okna vašeho webového prohlížeče. Spusťte utilitu poklepáním na FlashHacker.exe.Bezprostředněpospuštění se zobrazí okno s licenčními podmínkami, které můžete uzavřít klepnutím na odkaz Click here to close.
   
3. Jistě vás potěší dokonale jednoduché a přehledné rozhraní. Klepnutím na tlačítko Hack My Flash dojde k úpravě flashové knihovny npswf32.dll a video se bude chovat přesně podle našich požadavků. Vyčkejte na provedení všech operací, ukončete nástroj a pak už si jen užívejte videa v plné velikosti.
   

Poznámka: Zásah do knihovny můžete vzít zpět spuštěním nástroje a stisknutím tlačítka Unhack Flash.

Instalace Windows někdy proběhne bez sebemenšího zásahu uživatele. V ideálním případě systém dokonce rozpozná veškeré hardwarové vybavení počítače, nainstaluje příslušné ovladače a vše proběhne v plném komfortu. S každou novou verzí se operační systémy blíží tomuto učebnicovému stavu. Na druhou stranu roste i počet nových zařízení, a tak je dosažení tohoto cíle během na dlouhou trať.

V případě staršího operačního systému, jakým jsou například Windows XP v kombinaci se specializovaným a málo rozšířeným hardwarem, není v silách automatického detekčního mechanizmu zařízení správně rozpoznat a nainstalovat odpovídající ovladač.

Podívejme se na malou ukázku. Na obrázku níže vidíte stav, v jakém se ocitla Windows XP bezprostředně po instalaci na testovaný počítač. Pohledem do Správce zařízení zjistíte, že systém naštěstí správně rozpoznal alespoň typy zařízení, takže pokud máte po ruce vhodné ovladače, stačí je nainstalovat. To provedete klepnutím pravým tlačítkem na vybrané zařízení a zvolením funkce Aktualizovat ovladač.

Pokud nemáte k dispozici konkrétní ovladač, je třeba nejprve přesně zjistit modelové označení zařízení, které se skrývá v útrobách vašeho stroje. Právě tento krok je zpravidla problém, se kterým se těžko vypořádává. Výrobci počítačů totiž sice poskytnou ovladače ke stažení na svých webových stránkách, ale modelová řada daného počítače je obvykle konfigurovatelná. Tím pádem se musíte dopídit toho, zda váš stroj obsahuje bezdrátový výrobce Intelu, DELLu, či zda je osazen adaptér jiného dodavatele. S identifikováním výrobce a modelu dané komponenty vám pomůže šikovný nástroj Unknown devices. Jeho výstupem je přesná informace, kterou potřebujete pro stažení správného ovladače.

V případě ethernetového síťového adaptéru nám Správce zařízení sdělil, že se jedná o „Síťový adaptér Ethernet“. Nástroj Unknown devices naproti tomu mluví zcela jasně a prozrazuje, že se jedná o zařízení výrobce Broadcom s modelovým označením BCM5750A1. S touto informací navštivte web výrobce dané komponenty či výrobce celého stroje a podle modelového označení stáhněte ovladač pro patřičnou bitovou a případně jazykovou verzi operačního systému.

Tip: Kromě těchto funkcí, můžete navíc v sekci Computer info – Product key najít produktové číslo, se kterým byla nainstalována vaše Windows.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

whoami
echo %computername%

Spusťte je pouhým vložením do okna příkazového řádku. Příkaz whoami můžete spustit i jinou cestou, jedná se totiž o klasický spustitelný EXE soubor. Naproti tomu příkaz echo musí být interpretován skrze cmd.exe – jinými slovy ho nespustíte například z vyhledávacího pole nabídky Start a z dialogu Spustit.

Oficiální stránka produktu: niteize.com

Cena za jeden jazyk se pohybuje okolo přijatelných 30 €. Nákup i platba probíhá výhradně online a ihned po zaplacení platební kartou získáváte odkaz ke stažení zakoupeného jazykového balíčku. Po stažení už jen stačí spustit instalátor a za okamžik je vše hotovo. Navíc není potřeba zadávat žádné licenční číslo, čímž se vše urychluje. Během 10 minut tak získáváte, co jste potřebovali.

Osobně jsem vyzkoušel přidání kontroly ukrajinštiny pro Office 2007 Pro domácnosti a studenty a vše proběhlo bez chybičky. Nemusíte tedy mít obavy, že by například Language Pack nešlo nainstalovat na verzi Office pro domácnosti.

Odkazy

Jazykové nástroje obsažené v language packu: dole na této stránce
Přehled jazykových verzí Office a jazyků, které umí kontrolovat: zde
Zakoupení language packu online: zde

Po vložení akumulátoru na své místo a prvním spuštění ale nefungovala většina kláves. Pokud se ocitnete ve stejné situaci, v naprosté většině případů stačí objednat novou klávesnici a vyměnit ji. Samozřejmě je tu také možnost nechat všechnu práci na servisu, pokud se na výměnu svépomocí necítíte nebo nedisponujete odpovídajícím nářadím.

Po vylití vašeho oblíbeného nápoje do notebooku, na němž následně nefungují některé klávesy, tedy zpravidla stačí vyměnit klávesnici.

Do vstupního pole vložíte celý text obsahující adresy.

Výstupem je pak například abecedně seřazený seznam e-mailových adres a navíc bez duplicit! Nastavení je poměrně bohaté, takže si jistě přijdete na své.

Novinky

Hlavním důvodem k upgradu pro mě byla možnost synchronizace SMS zpráv proti Exchange Serveru 2010. Tato funkcionalita vyžaduje telefon s Windows Mobile ve verzi 6.1 nebo vyšší.

Mezi novinkami mě mile překvapilo konverzační zobrazení SMS zpráv. Díky němu pod sebou vidíte odeslané a přijaté zprávy, které jste si s danou osobou vyměnili.

V rámci TomTom Navigatoru, který je teď automaticky předinstalován, si můžete zdarma stáhnout mapu jednoho města. V nabídce najdete i Prahu. Chybí pouze hlasový doprovod při navigování – ten není v tomto případě součástí instalace.

Mimo výše zmíněné, se mi práce s přístrojem zdá subjektivně znatelně rychlejší než dříve.

Nevýhody

Jedinou nevýhodou by pro někoho mohla být absence českého jazykového prostředí. Teoreticky by se možná dala sehnat od českého mobilního operátora. Má s tímto někdo z majitelů Cruise nějakou praktickou zkušenost?

Postup

1. Stáhněte si instalační balíček z webu HTC.
2. Zazálohujte si data uložená v telefonu včetně kontaktů a SMS zpráv.
3. Dobijte akumulátor telefonu alespoň na 50%, jinak se instalace odmítne spustit.
4. Dále postupujte podle pokynů. V mém případě upgrade úspěšně proběhl z notebooku s Windows 7 Ultimate CZ x86 ve spojení s Windows Mobile Device Center přes standardní miniUSB kabel.
   
5. Nastavení datového připojení proběhlo v mém případě automaticky. Telefon po upgradu zahlásil, že si stáhne nastavení O2 datového připojení, a vše bylo za minutku upečeno.

Doba čtyřmístných PIN kódů je tu tam. Dnešní propojený svět počítačů patří dlouhým, komplexním a často obměňovaným heslům. Každý specialista na počítačovou bezpečnost by rovněž dodal, že je navíc velmi rozumné používat pro každou ze služeb jiné heslo. Ve výčtu požadavků bychom samozřejmě mohli pokračovat. Pro některé účely musí být autentizace doplněna dalším mechanismem, kterým může být například ověření za pomoci čipové karty. Zkrátka sami jistě uznáte, že s rostoucí snahou o maximální zabezpečení následky pocítí především běžný každodenní uživatel přihlašující se do daného systému. V množství hesel a přístupových údajů se tak lehce ztratí. Zapomínat je přeci lidské…

Zamyslíme-li se nad původem technologií a principů používaných v dnešních počítačích, celkem snadno dojdeme k závěru, že celá řada z nich vznikla a byla užívána pro vojenské účely. Později pak pozvolna přešla do dalších odvětví a běžného života. Nejinak je tomu v případě počítačových hesel. Pohledem na historii jejich vývoje zjistíte, že i ona byla používána vojenskými složkami. Příslušníci stejné jednotky se pomocí nich dokázali snadno identifikovat. První z nich vyzval heslem druhého, aby se identifikoval odpovídajícím protějškem k tomuto tajnému heslu. Pokud obě informace seděly, oba si mohli být jisti svou příslušností. To vše fungovalo s předpokladem, že heslo nebylo vyzrazeno či dokonce zapomenuto jedním ze zúčastněných. V obou případech mohla podobná chyba být osudnou. V našem kontextu naštěstí nemusí být zapomenutí hesla tak dramatické. A když přeci jen lidská paměť zklame, jsou tu šikovné nástroje, které pomohou.

Představíme vám několik šikovných nástrojů, které dokáží vyléčit onen nepříjemný pocit při zapomenutí uživatelského jména nebo hesla. Všechny z následujících utilit zobrazují přístupové údaje, které jste do počítače v minulosti alespoň jednou zadali. Nezjistíte ale například přihlašovací údaje do Windows Live Messengeru, který jste na počítači doposud nikdy nespustili.

Předtím, než se pustíme do ukázky, si neodpustím drobnou etickou poznámku. V případě, že jste zapomněli své heslo, tyto nástroje skvěle poslouží. Na druhou stranu jsou v rukou nepřející osoby poměrně nebezpečnou zbraní. Zamyslete se tedy předtím, než začnete zjišťovat heslo do kamarádovy poštovní schránky, zda náhodou neděláte něco, co by si nepřál.

Heslo k poštovní schránce

Mezi časté scénáře patří zapomenutí hesla do poštovní schránky. V zásadě nezáleží na tom, zda pracujete s e-maily přes webové rozhraní či využíváte služeb některého z poštovních klientů. Pokud jste například jednou přihlásili do své poštovní schránky na Seznamu, váš internetový prohlížeč si je schopen přístupové údaje zapamatovat. Stejně tak pracuje i lokálně nainstalovaný poštovní klient. Problém ovšem nastává, když po několika měsících chcete heslo zjistit. Poštovní klient jej obvykle skryje a zobrazí místo něj znaky hvězdičky. Správce hesel v prohlížeči nemusí také být v tomto směru sdílný. Výsledek je sice takový, že se do schránky přihlásíte, ovšem z jiného počítače tak bez znalosti hesla neučiníte. Takto uložené heslo vám naštěstí pomůže zjistit nástroj Mail PassView. Souhrnně zobrazí uložená uživatelská jména a hesla všech poštovních účtů používaných v počítači, na kterém jej spustíte.

Ideálním pomocníkem dokáže být i v situaci, kdy se chystáte na reinstalaci operačního systému a chcete si předem vyexportovat všechna hesla.

1. Stáhněte si nástroj Mail PassView. Z archivu ZIP rozbalte spustitelný soubor mailpv.exe a spusťte jej v počítači, ze kterého si přejete uložená hesla zobrazit a exportovat.
2. Na úvodní obrazovce vás ihned po spuštění přivítá přehledný seznam poštovných účtů, uživatelských jmen a nezašifrovaných hesel.
   
3. Pro označení všech položek vyberte v nabídce Edit volbu Select All.
4. Export hesel do souboru zahájíte klepnutím na volbu Save selected items umístěnou v menu File. Výstupní formát můžete ponechat nastaven na Text Files (.txt).
   

Mezi podporovanými poštovními klienty najdete například následující:

• Outlook Express
• Microsoft Outlook 2002/2003/2007 (účty POP3, IMAP, HTTP a SMTP)
• Windows Live Mail
• Mozilla Thunderbird (pokud uložená hesla nejsou chráněna master heslem)
• Hotmail/MSN mail – pokud je heslo uloženo v Live Messengeru
• Gmail – pokud je heslo uloženo v aplikaci Gmail Notifier, Google Desktop nebo Google Talk.

V případě, že používáte poštovního klienta umístěného v počítači, neukládejte heslo. Pokud by vám to nevyhovovalo kvůli nutnosti zadat heslo při každém spuštění klienta, uložte jej. V takovém případě ale vřele doporučuji zajistit fyzickou bezpečnost počítače, zamykat počítač klávesovou zkratkou WIN+L a je-li to možné aktivovat technologii šifrování pevného disku Bitlocker.

Hesla uložená ve webovém prohlížeči

Webový prohlížeč zpravidla obsahuje komponentu, které bychom obecně mohli říkat Správce hesel. Snaží se uživateli usnadnit práci tím, že si zapamatuje hesla zadaná do přihlašovacího formuláře webových stránek, kterým to povolíte. Při opětovné návštěvě webu pak údaje hbitě automaticky vyplní. I tato hesla je možné zobrazit v nešifrované podobě pomocí nástroje IE PassView nebo PasswordFox.

Zapomenete-li například své heslo do Facebooku, ale mate jej uložené v Internet Exploreru, IE PassView je spásným nástrojem.

Získání vašich hesel nepovolanou osobou předejdete používáním vhodného password manageru, který podporuje zašifrování všech uchovávaných přihlašovacích údajů. Mezi osvědčené patří například LastPass.

Přihlašovací údaje do IM komunikátorů

Společnost Nirsoft ve svém portfoliu nabízí i nástroj MessenPass. Pokud si nemůžete vzpomenout na heslo zadané do IM klienta, pomůže vám s jeho odhalením. Grafické rozhraní a možnosti exportu jsou totožné s předchozími nástroji. Ihned po spuštění tedy získáváte kompletní přehled uložených hesel.

Pokud byste rádi zabránili dalšímu uživateli vašeho počítače ve zjištění vašeho hesla, neukládejte trvale vaše heslo do IM klienta.

Přehled podporovaných aplikací:

• Windows Live Messenger
• Yahoo Messenger (verze 5.x a 6.x)
• Google Talk
• ICQ Lite 4.x/5.x/2003
• Trillian
• Miranda
• GAIM/Pidgin
• Digsby

Zjištění produktového čísla nainstalovaných Windows a Office

Pokud jste nedopatřením ztratili produktový klíč vašich Windows nebo Office, nabízí se použití nástroje ProduKey. Neocenitelný je také, pokud již klíč na licenčním štítku počítače není čitelný nebo je poškozený. Dokáže totiž vypsat všechny klíče, se kterými byly nainstalovány Windows, Office a některé další aplikace od Microsoftu.

Další software

Z produkce Nira Sofera pochází mnoho dalších neméně zajímavých aplikací. Doporučuji navštívit jeho web.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

getmac /V /NH

Výstup může být následující. Řekněte sami, není příjemnější nežli sáhodlouhý sled informací z ipconfigu?

Zní to neuvěřitelně, ale nápověda ve formátu Microsoft Compiled HTML Help s příponou CHM letos oslaví třinácté narozeniny od svého uvedení. Během let Microsoft tento formát rozvíjel, ale v roce 2002 se ukázalo, že skrývá určitá potenciální bezpečnostní rizika. Proto bylo rozhodnuto, že otevírání těchto souborů bude automaticky blokováno. Pokud uživatel bude i přesto chtít zobrazit obsah souboru obsahujícího nápovědu, musí nejdříve provést jeho odblokování.

Blokovací bezpečnostní mechanizmus byl do Windows XP doplněn jednou z aktualizací. V případě Windows Vista a Windows 7 jde o nedílnou součást operačního systému.

Microsoft definuje několik zón, ze kterých může CHM soubor pocházet. Na základě původu souboru je následně rozhodnuto o zablokování přístupu k jeho obsahu.

Například pokud byl soubor zkopírován na pevný disk instalátorem Windows, spadá do zóny My Computer. Ta má tu výhodu, že do ní spadající soubory nejsou blokovány. Pracovat s nimi můžete tedy naprosto bez omezení. Stejné chování je charakteristické i pro flashdisky a další výměnná zařízení nedisponující souborovým systémem NTFS. Naproti tomu obsah souboru na flashdisku se systémem NTFS bude blokován.

Naproti tomu soubory nápovědy stažené z lokální sítě nebo internetu automaticky získávají atribut dokumentující jejich zónu původu Local Intranet, Trusted Sites, Internet či Restricted Sites. Zobrazování jejich obsahu je zakázáno, a pokud si do nich přejete nahlédnout, musíte ručně pro každý ze souborů tuto činnost povolit. V případě, že vám pod rukama během dne projde celá řada různých CHM souborů, oceníte možnost změnit výchozí chování operačního systému a blokování souborů zcela vypnete.

Technické pozadí

Z výše popsaného principu je patrné, že si Windows pamatují informaci o původu každého staženého souboru. Kde je ale uchovávána? V hlavičce každého ze souborů, v registrech nebo snad v nějakém speciálním souboru?

Odpověď skrývá souborový systém NTFS respektive technologie Alternative Data Streams. Každý soubor může (ale nemusí) mít přidružen jeden či více datových streamů. Představte si jej jako objekt, do kterého je možné zapisovat a číst informace, podobně jako do obyčejného souboru.

Jakmile si do počítače stáhnete CHM soubor z internetu, systém založí jeho datový proud a zapíše do něj informaci o zóně jeho původu. Dejme tomu, že soubor umístěný na pracovní ploše se jmenuje php_manual_en.chm. Jak zjistíme, zda má vůbec datový stream vytvořen? Stačí do příkazové řádky v režimu správce zadat příkaz dir /r. Datový stream poznáte podle jména složeného z názvu souboru následovaného dvojtečkou a názvem proudu.

Nyní víme, že stream souboru existuje a zobrazíme si jeho obsah pomocí poznámkového bloku tímto příkazem. Řetězec zone.identifier plní roli názvu datového proudu.

notepad C:\Users\Jirka\Desktop\php_manual_en.chm:zone.identifier

 Otevře se okno poznámkového bloku s obsahem podobným tomu na obrázku.

V sekci ZoneTransfer je obsažen atribut ZoneId s hodnotou 3. Hodnota specifikuje bezpečnostní zónu, do níž soubor php_manual_en.chm spadá. Pohledem do tabulky níže zjistíte, že byl stažen do počítače z internetu. Přístup k jeho obsahu tedy bude zablokován, protože Windows podporují ve výchozím nastavení pouze otevírání CHM souborů pocházejících z vašeho počítače – zóny 0.

Odblokování jednoho souboru

Soubor nápovědy umístěný přímo na pevném disku vašeho počítače je možné otevřít bez větších komplikací. Pokud ale pochází z internetu či jiného síťového zdroje, systém to zjistí díky atributu Zone ID z datového streamu souboru a znemožní zobrazení obsahu souboru. Pro každý jednotlivý stažený soubor můžete pomocí tohoto postupu provést ruční odblokování – tedy sdělit systému, aby soubor přijal za důvěryhodný a přestal jej blokovat.

1. Klepněte na požadovaný soubor pravým tlačítkem myši a z kontextové nabídky vyberte Vlastnosti.
2. V pravé dolní části otevřeného dialogového okna si všimněte tlačítka Odblokovat.
   
3. Jeho stisknutím a následným potvrzením tlačítka OK dojde k trvalému odblokování přístupu k obsahu souboru.

Poznámka: Všimli jste si, že u souborů nápovědy otevíraných ze sdílené síťové složky chybí tlačítko Odblokovat? Takové musíte zkopírovat přímo do vašeho počítače nebo zvolit postup uvedený o několik řádků níže.

Vypnutí blokování všech souborů

Pracujete-li často s různými soubory nápovědy, výše popsaný postup aplikovaný na každý jeden soubor by vám mohl značně komplikovat život. Proto máte možnost změnit výchozí chování Windows a sdělit systému, aby povolil přímý přístup k CHM souborům spadajících například do zóny Internet a všech nižších.

1. Do vyhledávacího pole v nabídce Start napište regedit, čímž spustíte Editor registru.
2. Stromovou hierarchií projděte do větve HKEY_LOCAL_MACHINE\SOFTWARE\Microsoft\HTMLHelp\1.x\. Zde vytvořte pomocí pravého tlačítka nový klíč s názvem ItssRestrictions.
3. Klepněte pravým tlačítkem na nově vytvořený klíč ItssRestrictions, z kontextové nabídky zvolte Nový. Z podnabídky vyberte Hodnota DWORD (32 bitová) a nazvěte ji MaxAllowedZone.
4. Poklepáním na nově vytvořenou hodnotu MaxAllowedZone a zadáním čísla 3 specifikujte, že si přejete nastavit všechny zóny se Zone ID v rozsahu 0-3 jako důvěryhodné.
   
5. Tím zajistíte, že přístup k obsahu souborů nápovědy stažených z internetu nebude blokován. Stejně tak soubory ze sdílených síťových složek budou zobrazitelné přímo.
   

Tip: Celý postup můžete elegantně provést zadáním tohoto příkazu do Příkazového řádku v režimu správce:

reg add HKLM\SOFTWARE\Microsoft\HTMLHelp\1.x\ItssRestrictions /v MaxAllowedZone /t REG_DWORD /d 3 /f

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.