Panel obsahuje přehled všech síťových adaptérů v počítači. Díky němu můžeme pomocí grafického rozhraní Windows snadno měnit prakticky jakákoliv nastavení související se sítěmi. Chcete-li změnit IP adresu vaší síťové karty, provedete to zde, potřebujete-li zakázat bezdrátový síťový adaptér či změnit název nějakého připojení, opět jste zde na správné adrese.

Panel Síťová připojení můžete ve Windows XP najít ve výčtu ovládacích panelů. Nové verze Windows ovšem jeho přístupnost lehce komplikují a do cesty je nám postaven dialog Centrum sítí a sdílení. Ten sice shromažďuje vše týkající se sítí a sdílení souborů a složek na jednom místě, ale námi kýžený panel se skrývá až pod odkazem Spravovat síťová připojení v levém funkčním sloupci. Pokud tedy nyní chcete panel otevřít nezbyde než použít tuto cestu.

Otevření panelu

Pokud chcete Síťová připojení otevřít rychle a bez použití myši, vyzkoušejte tento způsob. Funguje ve všech operačních systémech Windows XP a novějších.

1. Otevřete menu Start a vyberte možnost Spustit (Win+R).
   
2. Do pole Otevřít napište „ncpa.cpl“. Ve Windows Vista a Windows 7 můžete psát přímo do vyhledávacího políčka vlevo dole v nabídce Start.
   

Tím přímo otevřete panel Síťová připojení. Ve skutečnosti systém na pozadí najde tento soubor v adresáři „C:\Windows\System32\ncpa.cpl“ a otevře jej.

Pokud síťová nastavení měníte často, mohl by se vám hodit následující tip. Vytvořte si na ploše či v nabídce Start zástupce panelu Síťová připojení.

1. Klikněte na ploše pravým tlačítkem myši a z kontextové nabídky zvolte Nový a dále vyberte Zástupce.
2. Do pole udávajícího umístění položky zadejte „C:\Windows\System32\ncpa.cpl“.
   
3. V dalším kroku zadejte název zástupce a klikněte na tlačítko dokončit.

Klávesová zkratka

Volitelným krokem je přiřazení klávesové zkratky takto vytvořenému zástupci. Tou pak můžete rychle spustit zástupce a tím otevřít panel Síťová připojení.

1. Klikněte pravým tlačítkem na zástupce (ALT+ENTER) a z kontextového menu zvolte Vlastnosti.
2. Přepněte se do políčka Klávesová zkratka a stiskněte například trojhmat CTRL+ALT+S.
   
3. Po dokončení průvodce můžete vyvolat Síťová připojení pomocí zadané klávesové zkratky.

Vše se dá zvládnout prakticky bez použití myši. Na své si tedy jistě přijdou i klávesnicoví fajnšmekři.

Tipy

Podobným způsobem můžete ve Windows otevírat snad všechny ovládací panely. Přehled jejich názvů a příkazů pro jejich spuštění najdete v tomto příspěvku.

Nastavení IP protokolu (adresa, maska, brána,…) lze měnit i z příkazového řádku. Můj návod najdete tady.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

1. Stiskněte klávesovou zkratku WIN+R (ekvivalent volby Start – Spustit) a do políčka Otevřít napište „notepad“. Stiskem klávesy Enter spusťte Poznámkový blok.
2. Napište několik znaků a zkratkou CTRL+S vyvolejte dialog pro uložení souboru.

   

3. Podstata všech níže uvedených ukázek spočívá v zadání speciálního příkazu do políčka Název souboru. Jednou z možností je zadat úplnou cestu a název souboru, kam chcete soubor uložit.

   

4. Cestu si nemusíte pamatovat, stačí vždy napsat složku či označení disku následované lomítkem a systém vám nabídne všechny možnosti, které přicházejí v úvahu.

   

5. Zadáním řetězce „..“ (dvě tečky) místo názvu souboru a stiskem klávesy Enter se přesunete o úroveň výš ve stromové struktuře složek.

   

6. Přejít můžete i do tzv. shell složek.

   Jde o systémem předpřipravené složky se speciálním významem. Ukázku těch nejpoužívanějších najdete v této tabulce. Opět zadejte název shell složky a stiskněte Enter.

Shell složka	Význam
shell:Desktop	Plocha
shell:Templates	Šablony
shell:ProgramFiles	Složka Program Files
shell:RecycleBinFolder	Složka Koše (pro ukládání ale není tou nejvhodnější:)
shell:Profile	Uživatelský profil
shell:SendTo	Složka s volbami Odeslat

7. Přecházet můžete i do složek definovaných pomocí systémových proměnných. Zadejte například „%userprofile%“ či „%homedrive%“ následované Enterem.

   

8. K síťovým sdíleným složkám můžete přistupovat pomocí cesty \\server\slozka, kde server je název nebo IP adresa serveru a slozka je sdílená složka.

   

9. Zajímavou možností je uložit váš dokument přímo na vzdálený FTP server. Ten může být centrálním úložištěm vašich souborů a v případě ztráty notebooku či závady pevného disku nepřijdete o data. Formát je ftp://uzivatel@server/slozka/.

   

10. Posledním krokem je zadání samotného názvu souboru. Ten napište do políčka Název souboru. Jeho předchozí obsah můžete smazat a vložit pouze název souboru jako například „soubor.txt“ nebo za zadanou cestu vložte zpětné lomítko spolu s názvem souboru „\\server\slozka\soubor.txt“.

Jak vidíte, možností se nabízí celá řada. Záleží jen na vás, zda se rozhodnete používat starý dobrý „klikací“ způsob či si vyberete jeden z výše zmíněných. Výhodou druhé možnosti je kompletní ovládání pomocí klávesnice. Díky spojení s dalšími klávesovými zkratkami během práce nemusíte přesouvat dlaň na myš.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Zkuste si sami, co dokáže nová technologie Microsoft IIS 7 Smooth Streaming ve spojení se Silverlight 2 pluginem ve vašem prohlížeči. Smooth Streaming umožňuje streamování HD videa přes HTTP ze serveru IIS 7. Pomocí silverlightového přehrávače můžete simulovat změnu šířky pásma vašeho připojení a pozorovat, jaký efekt to má na video. Kouzlo je v tom, že se stream dokáže se změnami vypořádat bez přerušení přehrávání videa a se zachováním úctihodné kvality.

Zdroj: Martin Žugec

Windows disponují velmi obsáhlým rozhraním WMI (Windows Management Instrumentation). Rozlišuje několik hlavních tříd, přičemž každá z nich obsahuje objekty odpovídající dílčím komponentám operačního systému. WMI ve spojení s Powershellem či VBScripty umožňuje spravovat prostředky místního počítače, ale i ostatních stanic a serverů v síti. Vyžaduje to ovšem určité znalosti a prvotní seznámení s těmito postupy není zrovna procházkou růžovým sadem.

Microsoft naštěstí k WMI vytvořil rozhraní pro příkazový řádek nazývané WMIC (Windows Management Instrumentation Command-line). Jeho předností je snadné používání a pomůže vám vyhnout se těžkopádnému přístupu WMI. Přímo se tak nabízí využít WMIC v batch skriptech. Ty určitě znáte, mají příponu BAT.

Právě WMIC s příkazovým řádkem Windows se dnes budeme věnovat a ukážeme si několik praktických příkladů, které si můžete vyzkoušet.

Ukázkovým příkladem by mohl být skript realizující jednoduchou inventuru hardwarové konfigurace a softwarového vybavení počítačů v síti. Vytvořili bychom dávkový soubor, který by pomocí WMIC příkazů zjistil informace o přihlášeném uživateli, verzi operačního systému, nainstalovaných programech, běžících procesech, velikosti pevného disku, procesoru a množství operační paměti. Všechny tyto informace by uložil do souboru, jehož název by korespondoval s názvem počítače. To proto, abyste si dokázali spojit shromážděné informace s konkrétním počítačem. To by mohlo být určitě zajímavé, máte-li v síti větší množství počítačů a nechcete je po jednom obcházet a zjišťovat všechny údaje ručně.

Realizaci některých zmíněných funkcí si ukážeme. Je jen na vás, jak je dále využijete.

Režimy WMIC

WMIC může běžet ve dvou režimech. Prvním je klasické „inline“ chování, kdy do příkazového řádku zadáte kompletní příkaz a ten vám na konzoli předá svůj výstup. Nejlépe to vystihne následující příklad. Z příkazového řádku Windows zadáme příkaz pro výpis informací o operačním systému. Na výstupu očekáváme požadovaná data a navrácení do příkazového řádku. Takový příkaz lze velmi snadno užít ve skriptu.

wmic os list brief

Druhou možností, jak s WMIC pracovat, je spustit jej v interaktivním režimu. Zkusme stejný příklad v tomto režimu. Rozdíl bude ten, že nejdříve spustíme samotné WMIC a potom zadáme příkazy, které chceme vykonat. Řízení ovšem nebude vráceno přímo zpět příkazovému řádku Windows, ale budeme navráceni do interaktivního režimu WMIC. Pro jeho opuštění je nutné použít příkat exit.

wmic
os list brief
exit

Příklady

Sérii následujících příkazů si můžete vyzkoušet pouhým zadáním do Příkazového řádku Windows. Pokud se pustíte do testování WMIC a nebudete vědět, jaké jsou parametry toho či onoho příkazu vyzkoušejte za příkaz zadat kombinaci znaků /? (lomítko a otazník). WMIC vám napoví správnou syntaxi.

Informace o hardware

1. Pojďme zjistit, jaký procesor se ukrývá v našem počítači. Výstup nasměrujme do textového souboru.
   

   wmic /output:c:\cpu.txt cpu get

2. Nic nám nebrání vybrat si pouze ty sloupce, které pro nás mají největší vypovídací hodnotu. WMIC nabízí kromě standardního výstupu na konzoli a do textového souboru i mnohem příjemnější formáty Výstup tentokrát uložíme do htm souboru ve formátu tabulky.
   

   wmic /output:c:\cpu.html cpu get extclock,name,numberofcores /format:htable

3. Do souboru, jehož název bude shodný s názvem počítače uložíme celkovou velikost operační paměti včetně detailních informací o jednotlivých modulech. Ukázku obsahu výstupního souboru zachycuje tento obrázek.
   

   wmic /output:“c:\%computername%.txt“ memorychip get capacity, caption, devicelocator, name, partnumber

   

4. Nyní si nechme zobrazit seznam pevných disků, připojených externích disků ale například i čteček paměťových karet.
   

   wmic diskdrive get model,size,interfacetype,mediatype

5. I BIOS vašeho počítače uchovává zajímavé informace.
   

   wmic bios get /format:list

6. Důležitým údajem může být i výstup tohoto příkazu, který vrací informace o výrobci počítače, modelu a sériové číslo (Service Tag).
   

   wmic csproduct

Práce s OS

1. Chcete-li získat aktuální seznam procesů/služeb, pomohou vám příkazy v následujícím formátu. Pro výstup do souboru lze použít také dvě většítka psaná bez mezery. Výstupní soubor navíc obohatíme o uživatelské jméno proměnnou username.
   

   wmic service list brief >> c:\%username%-sluzby.txt
   wmic process list brief >> c:\%username%-procesy.txt

2. Můžete ale ovládat i startovací režim služeb. Naše ukázka zakáže trvale službu Centrum zabezpečení.
   

   wmic service wscsvc call changestartmode disabled

3. WMIC zdaleka není jen rozhraní pro pasivní sběr informací, ale umí spouštět i další aplikace. Ukažme si, jak je možné spustit kalkulačku. Na první pohled se může zdát nelogické spouštět kalkulačku takto složitě, ale WMIC nám ji umožňuje spustit vzdáleně na jiném počítači v síti. Stačí do příkazu doplnit parametr node.
   

   wmic process call create calc.exe
   wmic process /node:jirka-pc call create calc.exe

4. Tato ukázka dělá přesně to co naznačuje její doslovný překlad, tedy restartuje počítač. Před jejím zkoušením vám vřele doporučuji uložit si veškerou rozdělanou práci.
   

   wmic os call reboot

5. Všechny aplikace v počítači nainstalované pomocí Windows Installeru odhalíte tímto příkazem.
   

   wmic product get name

6. Nalezení jmen všech souborů větších než 500 MB nebylo nikdy snazší. Příkaz je značně časově náročný, protože porovnává velikost každého souboru na vašem pevném disku.
   

   wmic datafile where „FileSize>’500000000′“ get name

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Před několika dny spatřila světlo světa tato česká verze knihy Windows Server 2008 Inside Out. Je mi potěšením se s vámi o tuto novinku podělit a to nejen proto, že jsem se na vzniku této publikace podílel. V posledních měsících jsem pilně pracoval na odborné korektuře této knihy se vším, co k ní patří. Tímto děkuji mé rodině a všem kamarádům, kteří po čas přípravy knížky tolerovali mé momentální vytížení a neustálé podtrhávání zvýrazňovačem:)

Windows Server 2008 přináší řadu nových vlastností a funkcí a věřím, že tato knížka vám bude dobrým rádcem při seznamování s nimi.

Všichni, kdož na knize pracovali, se pro vás snažili připravit co možná nejkvalitnější publikaci. Pokud by se vám i přesto povedlo najít nějakou chybičku, budu velmi rád, když dáte vědět mě nebo kontaktujete přímo Computer Press.

Přeji příjemné čtení!

Bližší informace: http://knihy.cpress.cz/…/mistrovstvi-v-microsoft-windows-server-2008/

Pokud vám zůstal viset v seznamu portů neaktivní WSD port, nainstalujte si fiktivní tiskárnu a připojte ji ručně k tomuto portu. Tiskárnu pak odeberte. Automaticky bude odebrán i port.

Více o WSD: http://blogs.technet.com/askperf/archive/2008/02/11/ws2008-the-wsd-port-monitor.aspx

Pokud se budete v budoucnu pokoušet o něco podobného, pak vězte, že jediná verze Office provozovatelná na terminálovém serveru je Enterprise nebo Volume License. Pro ně existují i celkem zajímavé návody obsahující doporučená nastavení a postupy pro správné nasazení do terminálového prostředí.

Klient Vzdálené plochy ale není tak admin-friendly, jak by mohl být. Otevřete jednu RDP session, následně druhou a zjistíte, že okna se překrývají. Přetáhnete tedy jedno na druhý monitor. Zjistíte, že okna nejsou maximalizovaná, a jsou zobrazeny scrollovací panely. Musíte tedy obě okna maximalozovat. Uf a teď se konečně můžete věnovat tomu, co je opravdu důležité – vašim serverům. Trošku zdlouhavý postup, nemyslíte? Obzvláště pokud ho absolvujete několikrát denně.

Pojďme si ukázat, jak nastavit, aby se na levém monitoru spustila plocha prvního serveru v rozlišení 1024×768 a na pravém plocha druhého ve stejném rozlišení. Předpokládejme, že máte na stole dva 24″ monitory, každý s rozlišením 1920×1200 bodů. Pro každou session uložte nastavení z klienta vzdálené plochy do .RDP souboru.

Otevřete textovým editorem .RDP soubory. Najděte sekci nesoucí údaj o rozlišení (desktopwidth a desktopheight), se kterým se budete na servery připojovat. Nastavení upravte pro oba na:

desktopwidth:i:1024
desktopheight:i:768

Nastavení RDP souboru pro okno otevírané na levém monitoru

Nejpodstatnější je sekce winposstr. Na první pohled je celkem záludná, ale nemějte obavy nás budou zajímat jen poslední čtyři číselné údaje. Ty nesou pozici okna vzdálené plochy na vaší stanici, ze které RDP sessionu otevíráte. Hodnota 2400 znamená, kolik pixelů od levého okraje levého monitoru bude umístěn levý okraj okna. Následující číslo 193 udává kolik pixelů je vzdálen horní okraj okna od horního okraje obrazovky. Třetí a čtvrtý údaj odpovídají vzdálenosti v pixelech pravého a spodního okraje okna vzhledem k levému hornímu rohu levého monitoru. Vztažný bod je tedy vždy levý horní roh levého monitoru.

winposstr:s:0,1,400,193,1440,997

Mezi těmito čtyřmi hodnotami platí následující pravidla.

1440 - 400 – 16 = 1024
pravý okraj okna – levý okraj okna – rezerva 16 pixelů = horizontální rozlišení vzd. plochy 1024 pixelů

997 – 193 – 36 = 768
spodní okraj okna - horní okraj okna – rezerva 36 pixelů = vertikální rozlišení vzd. plochy 768 pixelů

Nastavení RDP souboru pro okno otevírané na pravém monitoru

Výška okna bude stejná, zajistíme tedy jen posun okna doprava. Nastavení by mohlo vypadat takto:

winposstr:s:0,1,2400,193,3440,997

Mezi těmito čtyřmi hodnotami platí následující pravidla.

3440 – 2400 – 16 = 1024
pravý okraj okna – levý okraj okna – rezerva 16 pixelů = horizontální rozlišení vzd. plochy 1024 pixelů

997 – 193 – 36 = 768
spodní okraj okna - horní okraj okna – rezerva 36 pixelů = vertikální rozlišení vzd. plochy 768 pixelů 

Pokud jste se v tom všem ještě nezamotali, máte vyhráno. Podle výše uvedených vztahů můžete přepočítat hodnoty tak, aby odpovídali vašim požadavkům na rozlišení a umístění. Velikost rezerv je stále stejná. Budete tedy měnit jen požadované rozlišení okna vzdálené plochy a ona 4 čísla, udávající pozici okna klienta Vzdálené plochy.

Sharepoint má pro psaní nových Oznámení jednoduchý webový editor, který mimo jiného automaticky rozpoznává, zda to, co píšete není hypertextový odkaz. Pakliže ano, zařídí jeho vytvoření, podtrhne text a změní jeho barvu na modrou. Problém nastane, pokud je ve vašem odkazu obsažena mezera. Pak editor vytvoří odkaz jen po první mezeru. Zbylé znaky za mezerou do něj už nezahrne.

Vytvoření odkazu na soubor, v jehož cestě je obsažena mezera lze vytvořit pomocí následujícího příkladu.

Cesta ksouboru:
\\server\disk d\seznam.xls

Sharepoint automaticky vytvoří odkaz jen zčásti:
\\server\disk

Řešení:

Do editoru vložte odkaz v následující podobě. Mezeru nahraďte řetězcem %20 a na začátek vložte file:.

file:\\server\disk%20d\seznam.xls

Jak už název Sender Policy Framework napovídá, jedná se o technologii, která na základě adresy odesílatele e-mailu ověřuje, zda je poštovní server, ze kterého zpráva přisla, autorizován odesílat e-maily pro danou doménu.

Jinak řečeno. Za pomoci SPF jsem schopen definovat, kterým poštovním serverům dám možnost odesílat poštu za mou organizaci. Všechny ostatní zakáži.

Tak například - z ryze administrátorského hlediska. Mám ve firmě dva poštovní servery. Chci, aby oba mohli nadále odesílat a přijímat poštu pro firemní domény, ale chci zabránit, aby někdo cizí odesílal podvržené zprávy, tvářící se, že pocházejí z naší firmy. Nastavím tedy SPF. Oba naše poštovní servery jsou vedeny v MX záznamu na našem DNS serveru. Vyhovuje nám tedy následující podoba záznamu: „v=spf1 mx -all“. Problém vyřešen.

Co mi SPF přinese?

V prvé řadě bude moci každý cílový poštovní server, kam posíláte e-mail, ověřit, že zpráva pochází z vašeho poštovního serveru a nejedná se o podvržený e-mail, tvářící se, že přichází z vaší organizace. Funguje to i naopak. Pokud váš mail server podporuje SPF technologii, každý příchozí e-mail do vaší firmy, bude prověřen, zda pochází z autorizovaného zdroje.

Jaké jsou nevýhody této technologie?

Asi nejpodstatnější nevýhodou se zdá být zvýšený počet DNS dotazů, což vede k vyššímu vytížení DNS serverů. Pokud se ve vašem záznamu použijete příkaz include, pak se cílový server dotazuje vaší domény a k tomu ještě includované domény. Jestli vám include nic neříká, pro tuto chvíli na něj klidně zapoměňte. Dočtete se o něm dále.

Pro koho je SPF vhodné?

SPF by mělo zajímat každého správce poštovního serveru a každou organizaci, která si alespoň trošku základá na důvěryhodnosti své elektronické poštovní komunikace.

Pro koho SPF není vhodné?

Obecně se uvádí, že se Sender Policy Framework mohou mít problém mobilní uživatelé, kteří za den vystřídají několik různých připojení, poskytovatelů a hlavně poštovních serverů. Ale v dnešní době jsou pěkná řešení i na tuto problematiku. Možností je opravdu hodně, zmiňme například možnost VPN připojení do firemní sítě, Outlook Anywhere (RPC over HTTPS) či Outlook Web Access.

Je potřeba záznam nějak průběžně měnit nebo ho stačí nastavit jednorázově?

Odpověď je v zásadě jednoduchá. Záznam jednou vytvoříte a nemusíte se o něj nikterak starat. Rozumné je ale vše zkomunetovat a především mít na paměti, že nějaký takovýto záznam pro vaší doménu používáte. Úpravu SPF je třeba provést zpravidla v případě změny vašeho ISP, hostingu a změny vašeho poštovního řešení.

Co pro oživení SPF musím udělat?

Na vašem DNS serveru je potřeba přidat SPF záznam ve formátu TXT. Tím je vše hotové. Některé firmy  používají DNS servery svých wehosterů či providerů. Změnu DNS záznamů je pak potřeba provést přes webové rozhraní či písemným požadavkem.

Chcete-li kontrolovat příchozí poštu pomocí SPF, zapněte tuto funkci na vašem poštovním serveru. Zprávy přijaté od neautorizovaných serverů, pak budou zahazovány a bezpečnou cestou tak snížíte množství příchozího spamu a podvržených e-mailů.

Jak to funguje?

1. Jirka z firmy1 odesílá e-mail kolegovi Petrovi z firmy2.

2. Poštovní server firmy1 zprávu zpracovává a odesílá pomocí SMTP na server firmy2, kde pracuje Petr.

3. Firma2 používá na svém poštovním serveru antispamové řešení, které mimo jiné umí vyhodnocovat SPF. Zpráva od Jirky je přijata a podléhá spamové kontrole a ověření pomocí SPF. Server se dotazuje DNS serveru, který drží SPF záznam pro firmu1.

4. Ten pak odpovídá a vrací výsledek dotazu.

5. Server firmy2 zjistí ze SPF záznamu, zda je server firmy1 oprávněn odesílat poštu za doménu firma1.cz. Pakliže ano, je zpráva doručena Petrovi. V opačném případě je e-mail označen jako spam.

Správná syntaxe záznamu a příklady

Nyní už víme, že SPF je TXT záznamem v DNS a jak přibližně vypadá komunikace mezi servery. Pojďme přejít k samotné podobě záznamu.

Nejjednodušší záznam vypadá takto: „v=spf1 -all“

Co to znamená? Vaše doména nepoužívá e-mail. Máte na ní například jen webové stránky a poštu odesíláte z jiné domény k tomu určené. Jakýkoliv e-mail pocházející z domény s tímto záznamem bude po vyhodnocení SPF zahozen, případně označen jako spam. „-all“ na konci znamená, že žádný autorizovaný server neexistuje.

O poznání zajímavější je: „v=spf1 mx -all“

Výraz se vyhodnocuje zleva doprava. MX znamená, že všechny servery, které jsou uvedeny ve vašich MX záznamech budou považovány za důvěryhodné a SPF je vyhodnotí jako autorizované. Všechny ostatní budou díky „-all“ označeny jako neautorizované.

„v=spf1 mx mx:mail.firma1.cz -all“

Má stejný výsledek jako předchozí výraz s tím rozdílem, že mezi oprávněné servery získáné z MX záznamů přidáváme mail.firma1.cz.

„v=spf1 include:mujisp.cz -all“

Dejme tomu, že jsme malá firma a chceme ušetřit za investice do vlastního serveru. Náš ISP bude firma mujisp.cz. Domluva zní tak, že poštu budeme posílat přes jeho server. Náš SPF záznam tedy může vypadat právě takto. Include zajistí, že se přečte SPF záznam z domény providera mujisp.cz a jeho obsah bude považován za náš. Provider musí mít SPF nastaven.

„v=spf1 ip4:192.168.0.1/16 -all“

Poslední ukázka demonstruje přidání poštovních serverů z IP rozsahu 192.168.0.1 - 192.168.255.255 mezi důvěryhodné. Všechny ostatní vyhodnotí jako zakázáné.

Závěr

SPF není všelék na spam, ale rozhodně stojí za to, ho zavést. Vytvoření zabere jen několik desítek minut a pak již vše pracuje za vás. K dispozici jsou také velmi povedené nástroje pro vytvoření a případně i ověření správnosti vašeho SPF záznamu.

Zdroje

Nástroje pro vytvoření: http://old.openspf.org/wizard.html
Nástroje na otestování: http://www.openspf.org/Tools
Microsoft SPF Record Wizard: http://www.microsoft.com/…/wizard/
Syntaxe: http://www.openspf.org/SPF_Record_Syntax
Časté chyby: http://www.openspf.org/FAQ/Common_mistakes

Video – Jak nastavit SPF?

Skupinka studentů z Princetonu publikovala postup, jak získat data ze zašifrovaných disků. Využili k tomu málo známé vlastnosti operačních pamětí. Paměť totiž za určitých podmínek drží data nějaký čas i po vypnutí počítače. Klíče potřebné pro dešifrování disků se dočasně ukládají právě do operační paměti. Těchto dvou vlastností využili a jsou tak údajně schopni prolomit technologie BitLocker, FileVault, TrueCrypt či dm-crypt. Celý postup zachycuje zveřejněný videozáznam a na stránkách tohoto projektu nazvaného „Lest We Remember“ najdete detailní materiály.

Abych se přiznal, možná mě více než samotný fakt prolomení mrzí ta věc, jak to chodí na univerzitách u nás a ve světě. Zatímco v Princetonu mohou studenti pracovat na takto zásadních projektech, stav na našich technických vysokých školách je o něco smutnější. Přejme si tedy, ať se našem univerzitám daří co nejlépe a ať jsme schopni konkurovat kolegům studentům ve světě.

Video:
http://www.youtube.com/watch?v=JDaicPIgn9U

Technet článek:
http://technet.idnes.cz/prolomit-lze-jakekoli-sifrovani-disku-staci-zmrazit-pamet-pax-/tec_denik.asp?c=A080221_230606_tec_denik_pka

Webové stránky projektu:
http://citp.princeton.edu/memory/