getmac /V /NH

Výstup může být následující. Řekněte sami, není příjemnější nežli sáhodlouhý sled informací z ipconfigu?

Zní to neuvěřitelně, ale nápověda ve formátu Microsoft Compiled HTML Help s příponou CHM letos oslaví třinácté narozeniny od svého uvedení. Během let Microsoft tento formát rozvíjel, ale v roce 2002 se ukázalo, že skrývá určitá potenciální bezpečnostní rizika. Proto bylo rozhodnuto, že otevírání těchto souborů bude automaticky blokováno. Pokud uživatel bude i přesto chtít zobrazit obsah souboru obsahujícího nápovědu, musí nejdříve provést jeho odblokování.

Blokovací bezpečnostní mechanizmus byl do Windows XP doplněn jednou z aktualizací. V případě Windows Vista a Windows 7 jde o nedílnou součást operačního systému.

Microsoft definuje několik zón, ze kterých může CHM soubor pocházet. Na základě původu souboru je následně rozhodnuto o zablokování přístupu k jeho obsahu.

Například pokud byl soubor zkopírován na pevný disk instalátorem Windows, spadá do zóny My Computer. Ta má tu výhodu, že do ní spadající soubory nejsou blokovány. Pracovat s nimi můžete tedy naprosto bez omezení. Stejné chování je charakteristické i pro flashdisky a další výměnná zařízení nedisponující souborovým systémem NTFS. Naproti tomu obsah souboru na flashdisku se systémem NTFS bude blokován.

Naproti tomu soubory nápovědy stažené z lokální sítě nebo internetu automaticky získávají atribut dokumentující jejich zónu původu Local Intranet, Trusted Sites, Internet či Restricted Sites. Zobrazování jejich obsahu je zakázáno, a pokud si do nich přejete nahlédnout, musíte ručně pro každý ze souborů tuto činnost povolit. V případě, že vám pod rukama během dne projde celá řada různých CHM souborů, oceníte možnost změnit výchozí chování operačního systému a blokování souborů zcela vypnete.

Technické pozadí

Z výše popsaného principu je patrné, že si Windows pamatují informaci o původu každého staženého souboru. Kde je ale uchovávána? V hlavičce každého ze souborů, v registrech nebo snad v nějakém speciálním souboru?

Odpověď skrývá souborový systém NTFS respektive technologie Alternative Data Streams. Každý soubor může (ale nemusí) mít přidružen jeden či více datových streamů. Představte si jej jako objekt, do kterého je možné zapisovat a číst informace, podobně jako do obyčejného souboru.

Jakmile si do počítače stáhnete CHM soubor z internetu, systém založí jeho datový proud a zapíše do něj informaci o zóně jeho původu. Dejme tomu, že soubor umístěný na pracovní ploše se jmenuje php_manual_en.chm. Jak zjistíme, zda má vůbec datový stream vytvořen? Stačí do příkazové řádky v režimu správce zadat příkaz dir /r. Datový stream poznáte podle jména složeného z názvu souboru následovaného dvojtečkou a názvem proudu.

Nyní víme, že stream souboru existuje a zobrazíme si jeho obsah pomocí poznámkového bloku tímto příkazem. Řetězec zone.identifier plní roli názvu datového proudu.

notepad C:\Users\Jirka\Desktop\php_manual_en.chm:zone.identifier

 Otevře se okno poznámkového bloku s obsahem podobným tomu na obrázku.

V sekci ZoneTransfer je obsažen atribut ZoneId s hodnotou 3. Hodnota specifikuje bezpečnostní zónu, do níž soubor php_manual_en.chm spadá. Pohledem do tabulky níže zjistíte, že byl stažen do počítače z internetu. Přístup k jeho obsahu tedy bude zablokován, protože Windows podporují ve výchozím nastavení pouze otevírání CHM souborů pocházejících z vašeho počítače – zóny 0.

Odblokování jednoho souboru

Soubor nápovědy umístěný přímo na pevném disku vašeho počítače je možné otevřít bez větších komplikací. Pokud ale pochází z internetu či jiného síťového zdroje, systém to zjistí díky atributu Zone ID z datového streamu souboru a znemožní zobrazení obsahu souboru. Pro každý jednotlivý stažený soubor můžete pomocí tohoto postupu provést ruční odblokování – tedy sdělit systému, aby soubor přijal za důvěryhodný a přestal jej blokovat.

1. Klepněte na požadovaný soubor pravým tlačítkem myši a z kontextové nabídky vyberte Vlastnosti.
2. V pravé dolní části otevřeného dialogového okna si všimněte tlačítka Odblokovat.
   
3. Jeho stisknutím a následným potvrzením tlačítka OK dojde k trvalému odblokování přístupu k obsahu souboru.

Poznámka: Všimli jste si, že u souborů nápovědy otevíraných ze sdílené síťové složky chybí tlačítko Odblokovat? Takové musíte zkopírovat přímo do vašeho počítače nebo zvolit postup uvedený o několik řádků níže.

Vypnutí blokování všech souborů

Pracujete-li často s různými soubory nápovědy, výše popsaný postup aplikovaný na každý jeden soubor by vám mohl značně komplikovat život. Proto máte možnost změnit výchozí chování Windows a sdělit systému, aby povolil přímý přístup k CHM souborům spadajících například do zóny Internet a všech nižších.

1. Do vyhledávacího pole v nabídce Start napište regedit, čímž spustíte Editor registru.
2. Stromovou hierarchií projděte do větve HKEY_LOCAL_MACHINE\SOFTWARE\Microsoft\HTMLHelp\1.x\. Zde vytvořte pomocí pravého tlačítka nový klíč s názvem ItssRestrictions.
3. Klepněte pravým tlačítkem na nově vytvořený klíč ItssRestrictions, z kontextové nabídky zvolte Nový. Z podnabídky vyberte Hodnota DWORD (32 bitová) a nazvěte ji MaxAllowedZone.
4. Poklepáním na nově vytvořenou hodnotu MaxAllowedZone a zadáním čísla 3 specifikujte, že si přejete nastavit všechny zóny se Zone ID v rozsahu 0-3 jako důvěryhodné.
   
5. Tím zajistíte, že přístup k obsahu souborů nápovědy stažených z internetu nebude blokován. Stejně tak soubory ze sdílených síťových složek budou zobrazitelné přímo.
   

Tip: Celý postup můžete elegantně provést zadáním tohoto příkazu do Příkazového řádku v režimu správce:

reg add HKLM\SOFTWARE\Microsoft\HTMLHelp\1.x\ItssRestrictions /v MaxAllowedZone /t REG_DWORD /d 3 /f

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Aktualizace pomocí služby Windows Update je denním chlebem každého uživatele a správce systému Windows. Ve skutečnosti tedy spíše měsíčním chlebem, protože Microsoft pravidelně vydává aktualizace každé druhé úterý v měsíci (tzv. patch tuesday) nebo častěji, je-li to nutné. Ať už ale dostupnost nových aktualizací kontrolujete ručně nebo automatizovaně, některé z nich zkrátka nainstalovat nemusíte nebo vědomě nechcete. V tuto chvíli se sluší podotknout, že je velmi vhodné instalovat bezpečnostní a podobně důležité aktualizace.

Naproti tomu do kategorie aktualizací, které můžete s klidem skrýt, patří například jazykové balíčky. Zdaleka ne všechny si totiž přejeme mít nainstalované. Ve Windows Vista a novějších systémech je totiž jazyková část striktně oddělena od samotné funkční části operačního systému. Díky tomu si můžete prostřednictvím Windows Update stáhnout například český jazykový balíček a počeštit tak stávající anglickou verzi Windows. Právě tyto balíčky jsou ale neustále nabízeny ke stažení a k instalaci spolu s ostatními nově uvolněnými aktualizacemi. Snadno pak přehlédnete volitelnou aktualizaci, která splyne s několika desítkami jazykových balíčků. Pro lepší orientaci se tedy nabízí zakázat jejich zobrazování.

Pokud jste nabízenou aktualizaci neschválili pro stažení a nainstalování ve Windows XP, byli jste ihned dotázáni, zda má být do budoucna skryta. Nové systémy volí jiný přístup. Ačkoliv to v grafickém rozhraní není na první pohled zřejmé, libovolnou aktualizaci je možné skrýt a zamezit jejímu opakované nabízení k instalaci.

Skrytí aktualizace

1. Otevřete nabídku Start a přímo do vyhledávacího pole napište řetězec „windows update“. Klávesou Enter spusťte ovládací panel Windows Update. Všimněte si množství aktualizací na obrázku.
   
2. Klepnutím na K dispozici se přesuňte do dialogu zachycujícího seznam všech dostupných aktualizací.
3. Kurzor myši přesuňte na položku, jejíž zobrazování si přejete zakázat. Klepněte na ni pravým tlačítkem myši a z kontextové nabídky zvolte Skrýt aktualizaci.
   
4. Tato položka dočasně změní své zobrazení a zašedne, jak je patrné z obrázku. Po příštím otevření panelu Windows Update již tyto aktualizace nebudou viditelné a budou umístěny v seznamu skrytých aktualizací.
   

Obnovení zobrazení aktualizace

1. Opětovné zobrazování aktualizace mezi těmi, které jsou dostupné k instalaci, provedete klepnutím na volbu Obnovit skryté aktualizace.
2. V nově vyvolaném dialogu zaškrtněte políčko u požadované položky.
   
3. Stiskem tlačítka Obnovit dejte pokyn k přesunutí vybraných aktualizací mezi ty standardně nabízené.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Práci s textovým editorem bez možnosti navrácení se o několik operací nazpět si mnozí z nás neumí ani představit. Smazali jste si část dokumentu ve Wordu? Bez zaváhání se vrátíte o patřičný počet kroků nazpět a pokračujete zdárně v práci. Textový editor automaticky udržuje posloupnost operací, které jste s dokumentem provedli. Když zjistíte, že cesta kterou jste se při psaní vydali, není tou pravou, se zkrátka vrátíte nazpět a pokračujete jiným směrem.

Ač to na první pohled nemusí být patrné, Průzkumník Windows nabízí podobnou funkci. Předem je třeba upozornit, že její možnosti nejsou tak bohaté, jak si při pročítání těchto řádků možná představujete. V zásadě dokáže obnovit libovolný soubor, složku či zástupce, který byl smazán do Koše.  Smažete-li soubor pomocí zkratky SHIFT+DELETE nebo jej vysypete z Koše, krok zpátky vám bohužel nepomůže. Pro tyto případy je zde nástroj Předchozí verze. Kromě do Koše smazaných souborů můžete vrátit také operaci kopírování či přesouvání. Podporovány jsou obě možnosti – kopírování či přesunutí tažením myší a tytéž operace realizované přes schránku. Samozřejmě platí, že operace, kterou vracíte, musí být provedena přímo z Průzkumníku. Přesun souborů prostřednictvím Total Commanderu tedy touto cestou nevrátíte.

Obnovení z koše

1. Připravte si testovací soubor. Přesuňte jej tažením myši či klávesou DELETE do Koše.
   
2. Otevřete v Průzkumníku složku, z níž byl soubor smazán (či jakoukoliv jinou).
3. Pro zobrazení roletové nabídky stiskněte klávesu ALT. Otevřete nabídku Upravit a vyberte funkci Zpět.
   
4. Všimněte si, že soubor byl obnoven do svého původního umístění.

Stejným způsobem samozřejmě můžete navrátit nechtěně přesunuté soubory do svého původního umístění či vrátit nedopatřením přejmenovaným souborům jejich původní název.

Tip: Celý krok 3. lze nahradit klávesovou zkratkou CTRL+Z.

Nechtěné kopie souborů

Na pracovní ploše si snadno můžete omylem vytvořit kopie souborů. Výsledek se pak může podobat tomuto obrázku, kdy každému souboru odpovídá stejnojmenný s přídomkem „ – kopie“. Zpravidla se to stane, když označené soubory přetahujete myší se stisknutou klávesou CTRL a omylem pustíte tlačítko v totožné složce s jejich aktuálním umístěním. I tuto operaci lze vrátit obdobným postupem jako v předchozí ukázce. Nejrychleji tedy stiskem klávesové zkratky CTRL+Z v prostředí průzkumníka.

Pokud rádi shromažďujete soubory na pracovní ploše, může se na vaší ploše vyskytovat nemálo dokumenty, obrázky a dalších leckdy velmi užitečných dat. Díky strukturování souborů do složek jim dáte určitý řád. Jednoduše ty, které spolu nějak logicky souvisí, přesunete do složek. V této chvíli ještě stále nemusí být vyhráno. Je dost možné, že právě složky v tuto chvíli okupují znatelnou část vašeho pracovního prostoru. Co si počít dále? Odlište jednu od druhé přiřazením ikony či obrázku.

Z Windows XP a starších systémů jsme zvyklí, že složky mají podobu žlutých šanonů. Ve Windows Vista a 7 toto chování samozřejmě zůstává zachováno s tím, že jsme se dočkali některých nových funkcí. Ona žlutá ikona je stále aktuální, ale do ní je vloženo několik náhledových obrázků odvozených od samotného obsahu dané složky.  Jinými slovy systém automaticky vytváří zástupnou ikonu složky na základě jejího obsahu. Pokud tedy obsahuje fotografie z vašeho kompaktu, některé z nich systém vybere a jejich náhledy se zobrazí přímo uvnitř onoho typického žlutého symbolu šanonu. To je dozajista příjemná vlastnost, ovšem ani tak nemusí být patrné, co přesně složka obsahuje. Obsahují-li všechny složky dokumenty formátu Microsoft Word, těžko je rozlišíte. I proto můžete každé složce nastavit libovolnou ikonu (případně obrázek), která vám na první pohled napoví, co se skrývá uvnitř.

Všimněte si, že rozlišuji přiřazení ikony a obrázku. Obdobné rozdělení je patrné i v dialogovém okně pro přiřazení ikony složce. Windows stejně jako doposud přijímají klasické ikony ze spustitelných EXE souborů, knihoven DLL a souborů ICO. Nad rámec těchto zdrojů ikon můžete použít obrázek v plném slova smyslu typu JPEG, PNG nebo například GIF.

Nastavení vlastní ikony

1. Klepněte pravým tlačítkem myši na složku, jejíž ikonu se chystáte změnit. Z kontextové nabídky zvolte Vlastnosti.
2. Přejděte na poslední záložku nazvanou Přizpůsobit.
   
3. Chcete-li přiřadit složce nějakou stávající ikonu ze souborů EXE, DLL nebo ICO klepněte na tlačítko Změnit ikonu. Pokud naopak máte připravený obrázek jednoho z výše jmenovaných formátů, pokračujte tlačítkem Zvolit soubor v části Obrázky složek. V obou případech zvolte odpovídající obrázek a tlačítkem OK (případně Otevřít) potvrďte vaší volbu.
4. Stiskem tlačítka OK uzavřete dialog a všimněte si změny ikony. Pokud změna není ihned patrná, obnovte zobrazení stiskem klávesy F5.

Pozor: Pokud měníte ikonu složky umístěné v Dokumentech, záložka Přizpůsobit zde chybí. V tomto případě otevřete , složku C:\Users\Jirka\Documents, kde Jirka je název vašeho uživatelského účtu. Zde již je záložka viditelná a nemusíte se nikterak omezovat.

Navrácení původní ikony

Operace změny ikony složky je vratná. Kdykoliv můžete vzít úpravy ikony dané složky zpět a vrátit se k původnímu vyobrazení.

1. Na složce, jejíž ikonu si přejete vrátit do původní podoby, klepněte pravým tlačítkem myši a z kontextové nabídky zvolte Vlastnosti.
2. Přejděte na poslední záložku nazvanou Přizpůsobit.
3. V případě, že jste složce přidělili ikonu v podobě obrázku, klepněte na tlačítko Obnovit výchozí v části Obrázky složek. Pokud jste pracovali s klasickým ikonovým formátem, použijte namísto toho tlačítko Změnit ikonu a v nově otevřeném okně klepněte na Obnovit výchozí.
4. Tlačítkem OK uzavřete dialog a uložíte změny.

TIP: Věděli jste, že velikost ikon na pracovní ploše můžete změnit držením klávesy CTRL a točením rolovacího kolečka myši?

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Vzpomeňte si na své první chvilky strávené u počítače s operačním systémem Windows. Vybavte si první techniky, které jste si osvojili. Možná mezi nimi najdete práci se schránkou, pochopení struktury a organizace úložného prostoru na pevném disku a základní orientaci v Průzkumníku. S tím, jak množství uložených dokumentů narůstal, jste hromadně kopírovali, přesouvali ale i odstraňovali soubory z pevného disku. Při těchto operacích jste si osvojili několik způsobů výběru dvou a více souborů. Patrně jste v podobných případech stiskli klávesu CTRL a postupně myší klepali na jednotlivé soubory, které jste přidávali do výběru. Jakmile byly všechny soubory „zamodřené“, uvolnili jste klávesu CTRL a provedli požadovanou operaci s takto vybranými soubory.

Windows nabízejí ale i další metodu výběru jednotlivých souborů, která je navíc jednodušší na používání. Ve vašem Průzkumníku si můžete aktivovat volbu nazvanou Vybírat položky pomocí zaškrtávacích políček. Díky ní se u každé složky a souboru objeví zaškrtávací políčko. Jeho zaškrtnutím levým tlačítkem myší zahrnete položku do výběru. To vše jednoduše, intuitivně a bez nutnosti stisku jediné klávesy.

1. Stisknutím klávesy Start otevřete stejnojmennou nabídku a přímo do vyhledávací pole v dolní části zadejte „možnosti sl“. Klávesou Enter spusťte dialog Možnosti složky.
   
2. Přejděte na záložku Zobrazení. Ve spodní části okna v sekci Upřesnit nastavení aktivujte funkci Vybírat položky pomocí zaškrtávacích políček.
   
3. Klepnutím na tlačítko OK potvrďte tuto změnu nastavení.
4. Otevřením libovolné složky si vyzkoušejte nové chování Průzkumníka. U každé položky (souboru či složky), na kterou najedete kurzorem myši, se zobrazí zaškrtávací políčko. Jeho aktivací zahrnete tuto položku do výběru.
   

Výběr všech položek v dané složce

Nechte-li v hlavě uchovávat klávesovou zkratku CTRL+A, která slouží pro výběr všech položek obsažených v aktuálně otevřené složce, existuje rovněž alternativa v podobě zaškrtávacího políčka.

Stačí otevřít složku, jejíž obsah chcete vybrat, a zašktrnout políčko umístěné vlevo od označení sloupce Název položky.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Cena úložných zařízení v posledních letech zaznamenala velmi příznivý vývoj. Nehledě na bezplatná webová úložiště jsou flashdisky velmi oblíbeným prostředkem pro přenos dat. Tento fakt přijala za svý i řada společností a odměňuje svou klientelu flashdisky nejrůznějších velikostí, tvarů a úložných kapacit. Díky tomu uživatelé vnímají flash disk jako obyčejné spotřební zboží. V případě jeho ztráty uživatel bez zaváhání sáhne po jiném a samotná materiální stránka věci ho v zásadě netrápí.

Všimněte si ale proměny výrazu na jeho tváři ve chvíli, kdy zjistí, že ztracený disk obsahoval důvěrné firemní materiály a data o klientech. Pár minut poté zcela bezradný zjistí, že se nemůže připojit do své poštovní schránky a není schopen sestavit VPN spojení do firmy, protože heslo měl uložené v textovém souboru na flashdisku?

Nevím, jak se tato situace jeví vám z pohledu čtenáře, ale mě z pohledu správce vyvolává hodně nepříjemný pocit okolo žaludku. Myslíte si, že přeháním. Dobrá, pak si představte IT společnost, která vám spravuje kompletní serverovou a síťovou infrastrukturu. Jak byste se cítili při zjištění, že její technici přenáší uživatelská jména a hesla pro přístup do vašich serverů, routerů a switchů v nešifrované podobě na flashdiscích? Uznejte sami, že ani jedna ze situací není pro dotčenou firmu ničím příjemným.

Doufám, že se vám z obou modelových situací otevírá flashdisk v kapse a alespoň na chvíli si pohráváte s myšlenkou, zda by přeci jen nestálo za to změnit postoj a začít šifrovat data na všech přenosných discích.

Microsoft již ve Windows Vista představil technologii zvanou BitLocker. Původně byly možnosti šifrování omezené pouze na systémové oddíly, později přibyla podpora pro oddíly datové. Už v Beta verzi systému Windows 7 se ale objevila novinka označovaná jako BitLocker To Go. Najdete ji samozřejmě i v prodejní verzi Windows 7 a přináší nativní podporu šifrování přenosných USB disků a flashdisků. To vše velmi intuitivně, jednoduše a díky integraci se Zásadami skupiny (Group Policy) je příjemným rysem této technologie správa napříč celou vaší organizací. Můžete například vynutit dostatečně silná hesla či nastavit ukládání obnovovacího klíče do Active Directory.

Flashdisk chráněný BitLocker To Go je možné vytvořit na systémech Windows 7 ve verzi Ultimate a Enterprise. Takto chráněné úložiště je ale čitelné i na starších systémech Windows XP a Vista. Každý zašifrovaný disk totiž obsahuje nástroj pro čtení svého obsahu zvaný Čtečka BitLocker To Go.

 Zápis na zašifrované disky bohužel není systémy Windows XP a Vista podporován. Ostatní edice Windows 7 podporují nativní čtení i zápis přes průzkumníka, tedy bez nutnosti používání Čtečky BitLocker To Go.

Mezi podporovanými souborovými formáty disků najdete všechny nejpoužívanější jako NTFS, FAT32 či exFAT. Zbystřete v případě, že je váš flashdisk  naformátován systémem NTFS a vy se snažíte jeho obsah přečíst ve Windows XP pomocí Čtečky BitLocker To Go. Tato situace bohužel není podporována. Otevření obsahu disku ve Windows XP se nezdaří a systém nabídne pouze nové naformátování disku.

Zašifrování disku

Data uložená na disku budou po jeho zašifrování zachována, přesto ale doporučuji provést jejich zálohu.

1. Připojte k počítači přenositelný disk nebo flashdisk, jehož obsah si přejete zašifrovat technologií Bitlocker To Go.
2. V dialogu Počítač klepněte pravým tlačítkem myši na jednotku tohoto disku a zvolte Zapnout nástroj Bitlocker.
   
3. První krok otevřeného průvodce slouží k zadání metody sloužící k odemčení obsahu disku. Zvolte Odemknout jednotku pomocí hesla a zadejte do obou textových polí nové heslo.
   
4. Dále specifikujte, kam se má uložit soubor nesoucí obnovovací klíč. Doporučuji vygenerovaný klíč rovněž vytisknout. Elektronickou i tištěnou verzi klíče uložte na bezpečné místo.
   
5. Stiskem tlačítka Zahájit šifrování nastartujte proces zašifrování disku.
   
6. Vyčkejte na dokončení přípravy disku.
    
7. Jakmile bude vše připravené, disk bezpečně odpojte. Nyní jej odpojte od počítače a znovu připojte. Budete vyzváni k zadání hesla pro odemknutí disku.
   

Vypnutí BitLocker To Go

Zašifrovaný disk je samozřejmě možné vrátit do původního stavu, kdy je plně přístupný a jeho obsah není chráněn. Otevřete ovládací panel Nástroj BitLocker Drive Encryption a u odpovídající jednotky klepněte na volbu Vypnout nástroj BitLocker. Případně můžete zašifrovaný flashdisk naformátovat, čímž sice odstraníte ochranu technologií BitLocker to Go, ale přijdete o veškerý datový obsah jednotky.

Poznámka: BitLocker To Go chrání obsah libovolných přenosných disků. Pokud ovšem zašifrujete například flashdisk sloužící pro instalaci Windows 7, nebude možné z něj nabootovat a tím pádem ani uskutečnit instalaci systému. Disk je totiž v okamžiku pokusu o bootování uzamčen a zašifrován.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Microsoft při vývoji Windows 7 myslel i na bezpečnost a na požadavky svých zákazníků a s novou verzí operačního systému přináší technologii AppLocker. Vychází z nástroje Software Restriction Policy používaného v předchozích dvou generacích Windows. Poslání Software Restriction Policy jakožto i jeho pokračovatele je poskytnout možnost omezení spouštění aplikací na základě definovaných pravidel. Výhodou je, že obě tyto technologie můžete používat na jednom počítači, ale stejně tak na stovkách počítačů v podnikovém prostředí pomocí Zásad skupiny.

Technologie AppLocker je dostupná v edicích Ultimate a Enterprise systému Windows 7 a všech edicích Windows Serveru 2008 R2. Implementace do systému je provedena pomocí Zásad skupiny, což přináší dokonalou flexibilitu. Omezení lze provádět na jednotlivé spustitelné soubory, aplikace konkrétního výrobce, ale velmi zajímavé obzvláště pro podnikové prostředí je řízení spouštění dle verze aplikace. Není tedy problém povolit pouze spouštění Adobe Readeru verze 9 a vyšší.  Nabízí se rovněž zakázání všech spustitelných souborů, které dodává určitý výrobce. Možnosti jsou opravdu zajímavé, stačí pouze najít vhodné uplatnění a nastavit pravidla.

Ukažme si příklad, jak je možné vybranému uživateli počítače zakázat spouštění všech aplikací umístěných ve složce C:\Program Files\Microsoft Games\ a všech jejích podložkách. Jak název odpovídá, složka obsahuje všechny hry dodávané s Windows 7. Ač se postup může zdát na první pohled dlouhý, nenechte se odradit a vyzkoušejte si, jak AppLocker funguje. Nastavení je opravdu snadné.

Vytvoření pravidla

1. Zadáním řetězce “gpedit.msc”do vyhledávacího pole nabídky Start spusťte Editor místních zásad skupiny.
2. V sekci Konfigurace počítače přejděte do větve Nastavení systému Windows | Nastavení zabezpečení | Zásady řízení aplikací | AppLocker | Pravidla pro spustitelné soubory.
   
3. V pravém podokně klepněte pravým tlačítkem myši a z kontextové nabídky zvolte Vytvořit nové pravidlo.
4. Úvodní krok průvodce vytvořením pravidla přejděte pomocí tlačítka Další.
5. Ve druhém kroku zvolte akci pravidla Odepřít. Klepněte postupně na tlačítka Vybrat | Upřesnit | Najít a v dolní části okna poklepejte na uživatele, na kterého se bude vytvářené pravidlo vztahovat. Po dokončení této operace potvrďte zadání tlačítkem OK. Pomocí tlačítka Další přejděte do další části průvodce.
   
6. Jako typ primární podmínky zvolte Cesta a pokračujte dále.
7. Za pomoci tlačítka Procházet specifikujte složku, která přímo nebo prostřednictvím svých podsložek obsahuje spustitelné soubory, na které bude vázáno nové pravidlo. Nyní se přesuňte k dalšímu kroku průvodce.
   
8. Přejete-li si definovat výjimku, proveďte její vytvoření. V opačném případě pokračujte dále.
9. Na závěr zkontrolujte zadané informace a pro lepší orientaci do pole Popis napište stručný komentář identifikující pravidlo.
   
10. Tlačítkem Vytvořit dejte pokyn k vytvoření pravidla.
11. Nyní se zobrazí důležitý dialog, který nabízí vytvoření výchozích pravidel. Zvolte možnost Ano.
12. Aplikování pravidel technologie Applocker má na starosti systémová služba Identita aplikace. Napsáním „cmd“ do vyhledávacího pole nabídky Start a stiskem klávesové zkratky CTRL+SHIFT+ENTER otevřete Příkazový řádek v režimu správce.
13. Zadejte příkaz „net start AppIDSvc“, čímž nastartujete službu Identita aplikace a vytvořené pravidlo začne fungovat.
14. Spuštěním libovolné hry z nabídky Start zkontrolujte, zda pravidlo opravdu funguje správně. Tedy že hry nelze spustit a zobrazí se toto upozornění.
    
15.  V případě, že se dostanete do jakýchkoliv potíží, restartujte počítač, pravidla nebudou aplikována. Pokud vše funguje správně, a přejete si pravidla aplikovat trvale, změňte typ startování služby Identita aplikace na automatické. Učiňte tak například z Příkazového řádku v režimu správce pomocí příkazu „sc config AppIDSvc start= auto“. Pozor mezi znakem „=“ a hodnotou „auto“ musí být mezera!
    

Návrat do původního stavu

Smazáním pravidla a zadáním příkazu „sc config AppIDSvc start= demand“ do Příkazového řádku v režimu správce vrátíte nastavení systému do původního stavu, kdy je možné spouštět všechny aplikace bez omezení. Pozor mezi znakem „=“ a hodnotou „auto“ musí být mezera!

Tip

Je-li vaším úmyslem omezit používání počítače vašim dětem, vyzkoušejte, zda vaše požadavky nesplňuje nástroj Rodičovská kontrola. Na rozdíl od AppLockeru je přítomen ve všech edicích Windows 7.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Problematika instalace a reinstalace Windows je stala předmětem nejednoho vtipu. V tomto článku si ovšem zcela seriózně ukážeme, že instalátor  Windows má rozhodně co nabídnout a zdaleka neřekl své poslední slovo. S každou novou generací Windows se objevují nové techniky a postupy instalace, upgradu a přibývají i nástroje pro usnadnění opravy systému.

Čistá instalace

Mluvíme-li o čisté instalaci Windows, provádíme jejich instalaci do počítače, který dosud není vybaven žádným operačním systémem. Případně kompletně odstraňujete stávající softwarové vybavení a instalujete vše znovu. Ať už vás k čisté instalaci dovedla jakákoliv z cest, vězte, že jste zvolili nejlepší možný způsob. Do nově instalovaného systému si totiž nenesete žádné pozůstatky z doposud používaného systému, tedy i případné chyby. Navíc máte možnost se při příležitosti kompletní reinstalace systému poohlédnout u výrobců po aktuálních verzích aplikací a ovladačů.

1. Vložte instalační DVD (flashdisk) Windows. Nastavte v BIOSu vašeho počítače bootování z disku DVD (případně flashdisku).
2. Postupně projděte počátečními kroky instalátoru Windows. Tlačítkem Nainstalovat zahajte průvodce instalací, zvolte preferované jazykové nastavení a akceptujte smlouvu EULA.
   
3. V dalším kroku zvolte Vlastní typ instalace.
   
4. Vzápětí specifikujte pevný disk na nějž bude systém Windows nainstalován a pokračujte tlačítkem Další. Instalátor automaticky zajistí vytvoření oddílů a jejich naformátování.
   
5. Nyní bude zahájen samotný proces instalace. Vyčkejte na jeho dokončení a restartování systému.
   
6. Dále budete vyzváni k zadání uživatelského jména, hesla a nastavení času. O několik minut později je váš systém připraven k prvnímu použití.

Výhody

• čistý systém bez chyb

Nevýhody

• vyšší časová náročnost

 Upgrade systému

Pokud si nedokážete představit, že byste o veškerý software měli přijít a instalovat jej znovu, pak zvolte možnost přímého upgradu Windows (tzv. in-place upgrade). Díky němu jednoduše přejdete ze stávajícího systému na novější verzi Windows při zachování uživatelského nastavení a dat. Nezapomeňte však i v tomto případě provést zálohu vašich důležitých souborů a dokumentů.

Před započetím upgradu si ověřte, že jazyková verze vašich Windows odpovídá verzi, na níž přecházíte. Pokud tomu tak není, nebude možné upgrade provést. Ukázka zachycuje přímý upgrade z  Windows Vista na Windows 7.

Poznámka: Přímý upgrade z Windows XP na Windows 7 není možný.

1. Spusťte počítač, přihlaste se do Windows Vista a zkontrolujte, zda máte nainstalován balíček Service Pack 1, bez něhož není možné pokračovat.
2. Vložte do mechaniky instalační DVD (flashdisk) Windows 7 a vyčkejte na spuštění instalátoru.
3. Podobně jako u čisté instalace projděte úvodní kroky.
4. Jakmile dospějete k dialogu Jaký tip instalace požadujete?, zbystřete a zvolte možnost Upgrade.
   
5. Následující kroky instalátoru odpovídají běžné instalaci Windows z předchozího postupu.

Výhody

• rychlé provedení

Nevýhody

• případné chyby se mohou promítnout i do nového systému

 Více systémů (multibooting)

Nemusíte se samozřejmě omezovat pouze na používání jedné verze Windows. Vlastníte-li například licenci Windows XP a navíc si pořídíte Windows 7, můžete oba systémy provozovat na jednom počítači zcela nezávisle na sobě. Po každém zapnutí počítače se zobrazí výzva, podobná té na obrázku v kroku 7, umožňující zvolit, do jakého systému počítač nastartuje.

Tento postup vyžaduje přítomnost tolika diskových oddílů či pevných disků, kolik systémů chcete provozovat. Při instalaci se řiďte pravidlem, že je vhodné instalovat jednotlivé verze Windows v pořadí, v jakém byly vydány a uvedeny na trh.

V našem modelovém případě, kdy požadujeme provoz Windows XP a Windows 7, potřebujete dva diskové oddíly a zahájíte nejdříve instalaci Windows XP. Po jejím dokončení pokračujte novými Windows 7.

1. Rozdělte váš pevný disk minimálně na dva oddíly. Učiníte tak nastartováním z instalačního DVD a použitím nástroje diskpart či přímo pomocí instalačního průvodce (Windows Vista a 7). Případně využijte nástroj na správu diskových oddílů jiného výrobce.
2. Zahajte instalaci vložením instalačního CD Windows XP. Projděte všechny kroky průvodce.
3. Po jejím dokončení nastartujte z instalačního DVD (flashdisku) Windows 7. Projděte úvodní kroky průvodce.
4. V kroku Jaký tip instalace požadujete? zvolte možnost Vlastní.
   
5. Nyní zvolte oddíl, na nějž budou Windows 7 nainstalovány. Na každém oddílu smí být nainstalován pouze jeden systém. V tomto případě zvolíme disk 1, protože disk 0 již využívají Windows XP.
   
6. Zbylé kroky instalátoru se neliší od standardního instalačního postupu.
7. Po dokončení instalace vás přivítá Správce spuštění systému Windows. Zvolte systém, který si přejete nastartovat.
   

Výhody

• dostupnost několika verzí OS
• rychlost jejich běhu

 Nevýhody

• nutnost starat se o všechny OS (aktualizace, instalace programů)
• vyžadováno několik diskových oddílů
• pro každý OS musíte mít platnou licenci

Oprava systému

Ač neradi, možná se ocitnete v situaci, kdy vás systém odmítá korektně fungovat. Projevovat se to může hned několika způsoby.

Pokud váš systém odmítá nastartovat či přestal po instalaci určitého programu či ovladače fungovat, můžete se pokusit o opravu jedním z nástrojů k tomu určených.

1. Nastartujte z instalačního disku Windows 7.
2. Zvolte odpovídající jazykové nastavení a v druhém kroku instalátoru klepněte na Opravit tento počítač.
   
3. V dialogu Možnosti obnovení systému  pokračujte klepnutím na Další.
4. Z nabídky nástrojů zvolte ten, jehož popis nejlépe vystihuje aktuální problém. Doporučujeme využít především první dva uvedené.
   

Poznámka: V případě nástroje Obnovení bitové kopie systému mějte na paměti, že bitovou kopii lze obnovit pouze na pevný disk o stejné a vyšší kapacitě.

Windows XP obsahují možnost opravení stávající instalace. Níže uvedené kroky popisují zahájení tohoto  procesu.

1. Vložte instalační disk Windows XP do počítače a nastartujte z něj.
2. První krok přejděte stiskem klávesy Enter, dále pak pomocí F8 akceptujte smlouvu EULA.
3. V následujícím kroku se seznamem nainstalovaných systémů zvolte ten, jež si přejete opravit a stiskněte klávesu R.
4. Instalátor zahájí opravu systému Windows při zachování nainstalovaných programů a dat.
   

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Windows 7 přináší mnoho technicky zajímavých novinek. Mezi nimi ale najdete řadu drobných změn, které vám zpříjemní každodenní práci. Některé jsou patrné na první pohled, dalších si sotva všimnete, ale přesto jsou tu a otevírají nové možnosti. Zástupcem poslední zmíněné kategorie je i nástroj Správa výchozích tiskáren.

Přenosné počítače běžící na operačních systémech Windows 7 Professional a Ultimate disponují softwarovou technologií Tisk podle umístění (Location Aware Printing). Hlavní myšlenkou je zajistit, aby se nastavení výchozí tiskárny automaticky přizpůsobilo v závislosti na tom, do jaké sítě je počítač připojen. Při prvním připojení notebooku k bezdrátové či drátové síti a nainstalování nové tiskárny, si systém automaticky uloží profil souvislosti mezi tiskárnou a sítí. Jeho prostřednictvím udržuje informaci o jednotlivých připojeních k síti a odpovídajícím výchozím tiskárnám. Při všech příštích připojeních do této známé sítě vám pak nastaví výchozí tiskárnu na tu dříve uloženou. V domácí síti tedy systém automaticky zvolí jako výchozí vaší soukromou tiskárnu. Při příchodu do kanceláře se opět postará o patřičnou změnu nastavení.

Spuštění nástroje

1. Do vyhledávacího pole nabídky Start napište „změnit výchozí tiskárnu“ a potvrďte zadání klávesou Enter.
2. V nově otevřeném okně klepněte na tlačítko Spravovat výchozí tiskárny.
   
3. Zobrazí se přehled sítí. Každé z nich můžete nastavit libovolnou tiskárnu nainstalovanou ve vašem systému.
   

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Bohužel,  a zároveň bohudíky, není množství kláves nekonečné. Spolu se stále narůstajícím počtem programů to může vyústit v situaci, kdy dva programy, které používáte, sdílí jednu stejnou klávesovou zkratku. A to se pak teprve dějí věci. Otáčí se pracovní plocha apod.

Příkladem je například klávesová zkratka CTRL+ALT+šipka vlevo. Ta ve Virtual PC v nově uvedených Windows 7 způsobí uvolnění kurzoru myši z okna virtuálního stroje a jeho návrat do operačního systému nainstalovaném přímo na fyzickém počítači. Pokud je navíc váš stroj vybaven grafickou kartou od společnosti Intel, zjistíte, že při stisku CTRL+ALT+šipka vlevo nedojde o uvolnění kurzoru myši z virtuálního počítače. Namísto toho se celý obraz, vykreslovaný na vaší obrazovce, otočí o nehezkých 90 stupňů doleva. Ne každý ovšem používá Virtual PC v kombinaci s grafickou kartou Intel, ale tato ukázka se snaží zachytit fakt, že při duplikaci klávesové zkratky se můžete dostat do nepříjemností.

V praxi jsem si mnohokrát potvrdil, že obyčejného uživatele dokáže nechtěný stisk kláves CTRL+ALT+kurzorová šipka a následné otočení displeje, skutečně potrápit a horko těžko hledá cestu, jak vše vrátit do původní podoby.

Nechtěnému otáčení displeje v obou výše popsaných situacích můžete předejít provedením následujících kroků. V podstatě jde o to, že zakážeme ovladači grafické karty Intel používání klávesových zkratek.

1. Stiskněte klávesu Win (se symbolem Windows) a otevřete Ovládací panely.
2. Do vyhledávacího pole vpravo nahoře napište řetězec Intel.
   
3. Klepněte na Intel GMA Driver for Mobile, případně na jinak nazvanou aplikaci Intel pro správu vašeho grafického adaptéru.
4. Po otevření nástroje přejděte do sekce klávesové zkratky.
   
5. Zde zrušte zaškrtnutí položky Zapnout klávesové zkratky.
   
6. Dialog uzavřete stisknutím tlačítka OK.
7. Nyní jsou používané klávesové zkratky uvolněny a můžete je využívat s jinými aplikace, případně využít toho, že si nechtěně vy nebo vaši uživatelé neotočí displej.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Virtualizace operačních systémů je dnes velmi populární téma. Firmy díky ní efektivněji využívají výkon svých serverů, IT profesionálům pomáhá testovat různé scénáře a uživatelům nabízí způsob, jak provozovat starší aplikace, které nejsou kompatibilní s nejnovější verzí operačního systému. Myšlenka všech typů virtualizace OS staví na počítači poskytujícím dostatečný výpočetní výkon k tomu, aby obsloužil více operačních systémů. Na takový stroj jsou právem kladeny určité hardwarové požadavky.

Zvažujete-li koupi nového počítače, který plánujete využívat pro výše popsané účely, rozhodně zvolte stroj s 64bitovou architekturou. Hlavním argumentem pro ni je možnost adresace teoreticky až 2⁶⁴ bajtů operační paměti. Jak poznat, že je váš systém 64bitový, jste si mohli přečíst v Computeru 22/09.  Naproti tomu doposavad tradiční 32bitová architektura obslouží, dnešními měřítky „pouhé“,  4 GB RAM. Dopřejete-li fyzickému operačnímu systému 2GB a každému virtuálnímu stroji 1GB, spustíte maximálně dva virtuální počítače. To může být omezující.

Standardně se o běh virtuálních strojů stará software nazvaný VMM (Virtual Machine Monitor). Ten má na starosti přidělování systémových prostředků, obsluhu a oddělení jednotlivých virtuálních operačních systémů. Nástroje pro virtualizaci se rychle vyvíjí a ve snaze dosáhnout optimálního výkonu leckteré z nich vyžadují, aby počítač disponoval technologií tzv. hardwarové virtualizace. Ta umožňuje přesunout část režie potřebné pro správu virtuálních strojů na hardwarové vybavení počítače (především procesor). Výrobci procesorů označují podporu hardwarové virtualizace různými názvy, technické řešení je však obdobné. V praxi se můžete setkat s pojmy Intel VT a AMD-V.

Windows 7 jsou vybaveny virtualizačním řešením Windows XP Mode, které umožňuje provozování virtuálních Windows XP především za účelem provozování aplikací, které nejsou kompatibilní s Windows 7. Jak možná tušíte, Windows XP Mode je jedním z nástrojů, který se opírá o hardwarovou virtualizaci a vyžaduje ji pro svůj běh.

Postup

1. Stáhněte si nástroj Microsoft Hardware-Assisted Virtualization Detection Tool.
2. Klepněte na stažený soubor havdetectiontool.exe pravým tlačítkem a zvolte Spustit jako správce.
3. Zaškrtnutím volby I agree the licence terms přijměte podmínky licenční smlouvy a pokračujte stisknutím tlačítka Next.
4. Následující dialog obsahuje konečný verdikt. V případě, že váš stroj plně podporuje hardwarovou virtualizaci, zobrazí se toto oznámení.
   
   V opačném případě bude výpis vypadat takto.
   
   Pokud váš stroj požadavky splňuje, ale podpora HW virtualizace je v BIOSu zakázána, setkáte se s hlášením Hardware-assisted virtualization is not enabled on this computer.

Instalace ovladačů je stále komfortnější a uživatelsky přívětivější. Kde jsou časy Windows 98, kdy bylo nutné instalovat ovladač pro každý nově připojený flashdisk. V posledních letech Microsoft certifikuje stále větší množství ovladačů a díky službě Windows Update je instalace ovladačů leckdy transparentní a zcela automatickou záležitostí. Připojíte zařízení, a pokud ovladač není přímo dostupný v operačním systému, dojde k jeho stažení z Windows Update a následné instalaci. V případě, že k počítači připojíte nestandardní zařízení je stále zachována možnost ruční instalace ovladače.

Celá řada periferních zařízení se během používání počítače rychle mění. Jak čas běží a stroj prochází hardwarovými změnami, je množství nainstalovaných ovladačů stále větší. Ukažme si příklad na výměně zvukové karty. Jednoduše starou kartu nahradíte novou a provedete instalaci nových ovladačů. Starý ovladač ovšem může v jistých situacích způsobovat problémy. Kromě toho Windows XP načítají nainstalovaný ovladač při každém startu nezávisle na přítomnosti zařízení. Ačkoli tedy kartu nepoužíváte a není vůbec v počítači přítomna, využívá její ovladač cenné systémové prostředky.

Nyní, když původní zvuková karta není k počítači připojena, nelze jí odpovídající ovladač jednoduše odebrat. Ve Správci zařízení již karta zkrátka není „vidět“.

Existuje ale způsob, jak chování konzoly Správa zařízení změnit a zobrazit kompletní přehled hardwaru včetně odpojených zařízení.

Postup

1. Klepněte pravým tlačítkem na Počítač a z kontextové nabídky vyberte Vlastnosti.
2. V dialogovém okně Vlastnosti systému pokračujte stiskem tlačítka Proměnné prostředí.
3. Dolní část dialogu Proměnné prostředí obsahuje definované systémové proměnné. Pomocí tlačítka Nová vytvořte novou proměnnou s názvem „devmgr_show_nonpresent_devices“ a hodnotou „1“. Pomocí OK uložte změny.
   
4. Stiskněte tlačítko Start a do vyhledávacího pole napište „devmgmt.msc“, čímž spustíte konzolu Správa počítače.
5. V nabídce Zobrazit aktivujte volbu Zobrazit skrytá zařízení.
    
6. Nyní rozbalte kategorii, do níž zařízení spadá, a klepněte na něj pravým tlačítkem. Funkcí Odinstalovat z kontextového menu zahajte odebrání ovladače.
   

Tipy

Dialog Vlastnosti systému můžete rychle otevřít pomocí klávesové zkratky Windows+Break.

Alternativou vytvoření systémové proměnné je vytvoření hodnoty DWORD s hodnotou „1“ ve větvi HKEY_LOCAL_LOCAL_MACHINE\SYSTEM\CurrentControlSet\Control\Session Manager\Environment registru Windows.

Ti z vás, kteří již někdy přišli o své důležité pracovní dokumenty či osobní sbírku fotografií mi jistě dají za pravdu, že zálohování není nikdy dost. Zálohovací prevence zkrátka není nikdy dost.

Pokud si právě sypete popel na hlavu, protože jste nedopatřením přišli o svůj dvacetistránkový dokument, ještě je tu šance na jeho obnovení. Dokonce i v případě, že jste si nepořídili jeho zálohu. Moderní operační systémy Windows Vista a 7 obsahují vlastní bezpečnostní mechanizmy pro ochranu systému ale i uživatelských dat. Operační systém totiž při každém zásahu do nastavení provádí vytvoření tzv. Bodu obnovení. Tohoto chování jste si možná všimli například při procesu aktualizace, před jehož spuštěním se nejdříve vytvoří Bod obnovení. Ten zachycuje aktuální stav vašich Windows. V případě, že by cokoliv během aktualizace či po jejím dokončení selhalo, lze celý systém vrátit zpět do stavu v jakém se nacházel před aktualizací. Na uživatelská data tento proces nemá žádný vliv.

Málo kdo ovšem ví, že Bod obnovení provádí zcela automaticky určitou formu „zálohy“ uživatelských dat. Děje se tak prostřednictvím technologie Stínová kopie svazku. Při vytváření Bodu obnovení a při zálohování nástrojem Windows Zálohování se totiž rovněž na pevný disk ukládá „otisk“ (tzv. Stínová kopie) vašich dat. V případě potřeby díky tomu jednoduše obnovíte smazaný soubor nebo se vrátíte k jeho předchozí verzi. Nepleťte si ovšem tento otisk s řádnou zálohou systému. Místo vyhrazené pro uložení otisků je totiž omezené, a tak dochází k jejich průběžnému automatickému odstraňování při dosažení určité velikosti. Otisky jsou navíc uložené na stejném disku jako originální soubory a v případě havárie disku přijdete o vše. Záloha ve své klasické podobě tedy zdaleka neztrácí význam. Dostává se vám ale do rukou šikovný nástroj pro vrácení se k předchozí verzi souboru či jeho obnovení bez nutnosti obnovování ze zálohy.

Windows 7 a vyšší edice Windows Vista

Ve všech edicích i obou bitových verzích Windows 7 je dostupná funkce Předchozí verze. Stejně tak tomu je u Windows Vista Business a Ultimate. Každá složka na pevném disku je schopna zobrazit díky nástroji Předchozí verze zobrazit kompletní seznam otisků včetně údaji o jejich pořízení. Vybráním a otevřením některého z nich si zobrazíte aktuální stav složky k danému datu včetně tehdejších souborů. Obnovení souboru či jeho předchozí verze provedete zkopírováním z otisku například na pracovní plochu.

1. Pravým tlačítkem klepněte na složku z níž byl soubor smazán, případně jehož předchozí verzi si přejete obnovit.
2. Z kontextové nabídky zvolte Vlastnosti.
3. V otevřeném dialogu přejděte na záložku Předchozí verze.
4. Podle uvedeného času zvolte otisk z nějž si přejete soubor (či jeho předchozí verzi) obnovit. Zpravidla půjde o nejnovější.
   
5. Klepněte na Otevřít.
6. Z otevřeného otisku zkopírujte požadovaný soubor do místa, kam má být obnoven.
   

Domácí edice Windows Vista

Postup obnovení se u edic Windows Vista Business a Ultimate shoduje s postupem aplikovaným výše na Windows 7. Odlišují se však domácí edice, tedy Windows Vista Home Basic a Windows Vista Home Premium. Tyto dvě totiž sice podporují vytváření otisků, ale neobsahují nástroj Předchozí verze pro obnovení souborů. Pro tyto účely využijeme bezplatného nástroje Shadow Explorer.

1. Stáhněte si nástroj Shadow Explorer.
2. Nainstalujte jej a spusťte.
3. Z rozbalovacího seznamu v horní části okna zvolte požadovaný otisk na základě uvedeného časového údaje.
   
4. Pokud jste funkci aktivovali pro více oddílů, vyberte ten správný a přejděte do složky, z níž má být soubor obnoven.
5. Klepněte pravým tlačítkem myši na obnovovaný soubor a zvolte jedinou možnost Export.
6. V otevřeném dialogu vyberte složku, do níž bude obnovený soubor zkopírován.

Ruční vytvoření Bodu obnovení

Stínová kopie se ukládá jen při vytváření Bodu obnovení či spuštění zálohování. Četnost jejich vytváření tedy nemusí být optimální. V případě, že chcete obnovit soubor smazaný včera a poslední otisk byl pořízen před týdnem, není možné soubor obnovit, protože není obsažen v žádném z dostupných otisků. Vytvoření Bodu obnovení ale můžete vyvolat i ručně a zajistit si tak do budoucna dostupnost aktuální podoby vašich souborů. Klepněte pravým tlačítkem na Počítač, zvolte Vlastnosti, Ochrana systému a klepněte na tlačítko Vytvořit.

Volitelná aktivace Stínové kopie

Ukládání otisků (Stínových kopií) je možné ručně aktivovat i pro jiné než systémové oddíly a pevné disky. Požadavkem je souborový systém NTFS. Klepněte pravým tlačítkem na Počítač, zvolte Vlastnosti, Ochrana systému a klepněte na tlačítko Konfigurovat. Zvolte Obnovit pouze předchozí verze souborů a ve spodní části dialogového okna nastavte velikost diskového prostoru pro uchování Stínových kopií.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.

Všechny edice i bitové verze Windows Vista a Windows 7 jsou přímo schopny detekovat, zda hardware vašeho počítače splňuje všechny náležitosti pro běh 64ti bitové verze operačního systému. Provozujete-li tedy v tuto chvíli 32ti bitovou verzi (x86) Windows a přemýšlíte o přechodu na x64 verzi, ověření informací o hardwarové kompatibilitě stroje by mělo být vaším prvním krokem.

1. Otevřete nabídku Start.
2. Do vyhledávacího pole napište řetězec informace.
3. V seznamu nalezených výsledků klepněte na Informace o výkonu a nástroje.
4. Dále klepněte na odkaz Zobrazit a vytisknout podrobné informace o výkonu a systémové informace.
   
5. Vyvoláte stránku s přehlednými informacemi o konfiguraci stroje. V sekci Systém je zobrazena informace o aktuálně nainstalovaném systému a především o podpoře 64ti bitové technologie.
   

Poznámka: Před přechodem na 64ti bitové Windows si uvědomte, že pro správné fungování všech připojených zařízení a komponent počítače, musíte disponovat x64 verzí všech ovladačů. Obvykle se nejvíce problematické jeví ovladače tiskáren a specifického hardwaru jako například TV tunery. Naproti tomu převážnou většinu 32ti bitových aplikací na čtyřiašedesátibitových Windows bez problémů spustíte.

Jde to i jinak

Za předpokladu, že je vaše základní deska osazena procesorem Intel, je alternativou k tomuto postupu využití nástroje Processor Identification Utility. Stáhnout zdarma si ho můžete z této stránky. Na výběr máte mezi verzí spustitelnou pod Windows a verzi bootovací. Druhá jmenovaná umožňuje vytvoření 1,44″ diskety, ze které je možné nástroj nastartovat. Tuto možnost patrně využijete jedině v případě, kdy dosud nemáte žádný operační systém, a ve vašem stroji se nachází disketová mechanika.

Po instalaci a spuštění nástroje získáte kompletní informace o osazeném procesoru. Ty, které hledáte, se nachází pod záložkou CPU Technologies.

V případě procesorů AMD (případně VIA) je třeba zvolit jinou utilitu. Ideální volbou je univerzální volně šiřitelný nástroj CPU-Z. Advanced Micro Devices označují procesory s 64ti bitovou architekturou marketingovým označením AMD64.  Nenechte se zmást tím, že CPU-Z zobrazuje podporu této technologie jako x86-64. Informaci o její podpoře na vašem stroji najdete na první záložce CPU-Z v sekci Processor pod výčtem Instructions.

Tento článek byl napsán pro časopis Computer.